Miluji malé psy. Vždycky jsem si myslela, že toužím spíše po velkém silném psu, ale když jsem si pořídila Ozzáka, zjistila jsem, že vlastně i on je na mne zbytečně velký. Klidně by mi stačil i menší pes. A Bára mě o tom přesvědčila dokonale, ta už je veliká až až. Ne že by mi snad šlo o to, že velkého psa je těžší zvládnout – mnohdy mi to přijde zcela naopak – ale s menším psem je soužití často prostě jednodušší. Snáze se s ním cestuje. Klidně vás svezou i přátelé, kteří jinak nejsou ochotni změnit svůj drahý vůz v psí kotec. Pohodlně se s nimi vejdete do postele, do malé kuchyně, či na gauč. Jedno olíznutí neobsáhne celý obličej, je o něco menší pravděpodobnost, že vás při nadšeném vítání porazí, mají méně chlupů (ale i tak, je budete mít všude), snáze je dáte do vany a po procházce pořádně omyjete, snáze je poponesete, pokud to třeba zranění bude vyžadovat a určitě toho také o něco méně sní.
Jsem moc ráda, že stále častěji přicházejí na výcvik také majitelé malých psů. Zatím co dříve se výcvik týkal pouze psů velkých a ještě k tomu pouze pracovních plemen a z malých psů se k výcviku dostal leda knírač, dnes už není výjimka najít na cvičácích, ale také na soutěžích, i mnoho dalších malých plemen a jejich kříženců.
Čím více se ale setkávám s majiteli čivav, bišonků a jim podobných, tím více si všímám určitých specifik, která se ve výcviku malých psů vyskytují. Nechci teď mluvit o tom, že se musíte s pamlskem více sehnout a podobně, ale spíš o chybách, které vidím u majitelů v přístupu k jejich miláčkům.
Manipulace se psem
Tím prvním je určitě přehnaná manipulace se psem. Zatímco ovčáka se majitel snaží navést do správné pozice pomocí pamlsku či hračky, malé psy často majitelé prostě přendají, posunou, či dotlačí do dané polohy a mají hotovo. Zdánlivě. Tímto postupem se pes ale nenaučí, co má udělat, a naopak se naučí majitele bát. Není divu. Jak by vám bylo, kdyby se co chvíli někdo,ve vašich očích velký asi jako panelový dům, sehnul a někam vás popondal? Určitě by vám to na jistotě a pocitu klidu nepřidalo. Je smutné, kolik vídám malých psů doslova vyděšených ze svých majitelů, jež jimi neustále manipulují, místo aby je jen přesvědčili, aby udělali to, co se po nich žádá. Takoví psi jsou pak trvale stresováni, což nechává hluboké stopy v jejich psychice. Velkým problémem pak bývá u těchto psů také jejich „odchycení“. Psi se většinou pohybují v blízkosti majitele, či se nechají přivolat, už se ale vyhýbají tomu, aby je majitel chytil za obojek či zvednul do náruče, což může navodit mnoho potíží. Nejčastěji tento problém vídám u čivav a yorkšírkských teriérů, výjimkou ale nebývají ani jack rusell teriéři.
Malý chudáček
Druhým a často souvisejícím nešvarem bývá považování malého psa za jakéhosi chudáčka. Dodnes mne děsí, když si vzpomenu na pána s dvouletou fenkou yorkšírského teriéra, který mi mimochodem oznámil, že jeho pes ještě nikdy neviděl sníh. Co asi v zimě dělali? Drželi ji zavřenou doma několik týdnů? Je jasné, že takový prcek moc neocení závěje sněhu či dlouhé procházky v mrazivém počasí, ale pořád je to pes a zaslouží si denně pár procházek. Trocha pohybu na čerstvém vzduchu, zkoumání okolí, či her se psími kamarády by měla být každodenní součást každého psího života. Ať už jde o čivavu či bernardýna. Stále jsou to psi a mají své potřeby, které bychom měli naplnit. I tento problém se týká především miniaturních plemen, často se s ním ale setkávám také u plemen podstatně větších, ale čistě společenských, jako je pudl, francouzský buldoček či naháči a čínští chocholatí psi. Kromě ochrany před počasím, mají majitelé těchto psů občas přehnané obavy o své miláčky při volbě délky procházky, náročnosti terénu či kontaktu s dalšími psy nebo lidmi.
Třetím oblíbeným problémem bývá stále opakovaná věta: „Nepotřebuji, aby poslouchal, stačí, když přijde na přivolání“, případně: „Je to jen malý pes, ne ovčák“. Každý pes by toho měl znát daleko více, než jen přivolání. Jsou to třeba zákazové povely, vydržet v klidu sedět, když mluvíme s přáteli, na povel seskočit z gauče či odejít z místnosti, přestat štěkat, hrát si bez kousání, atd. Navíc, čím více toho pes umí, tím snáze se ovládá a plní povely. V podstatě neznám psa, který by uměl pouze přivolání a plnil jej spolehlivě. Není se čemu divit. Pokud po něm téměř 24 hodin nikdo nic nechce, nelze přepokládat, že těch pár přivolání bude brát nějak vážně. Buď nemáme dostatečnou motivaci a psa nezajímáme, nebo motivaci máme a velice rychle zjistíme, že výcvik může bavit nás i psa. Ano, i malého psa. Musím se smát, když mi občas někdo řekne, že nechce svého psa trápit výcvikem. Přiznám se, že já si neumím představit, že bych své psy trápila nicneděláním. Výcvik je zábava, hra a to si psi zaslouží. Podívejte se třeba na startovní listinu Mistrovství ČR malých plemen 2012, jaká rozličná plemena zde najdete zastoupena: šiperky, trpasličí pinčové, trpasličí jezevčík, rozličné teriéry a další. A pokud může výcvik bavit je, může bavit také vašeho psa. Podívejte se na jakékoliv závody agility či flyballu, ale také třeba na dogtreky. I zde najdete velké množství psů malých plemen, které tyto aktivity nesmírně baví a jsou v nich úspěšní. To, že nedosahují žádných větších rozměrů, či za sebou nemají generace předků šlechtěných k pracovnímu výcviku neznamená, že výcviku či několikakilometrového pochodu nejsou schopni. Je to jen na nás, zda se k nim budeme chovat jako k plyšovým hračkám a urážet tak jejich schopnosti a možnosti, nebo je budeme brát jako psy.
Prosím, zkuste se na chvilku zamyslet, jak se také vy chováte ke svému malému psu. Nestresujete ho zbytečně nadměrnou manipulací, či mu neubíráte na radostech života jen proto, že je to podle vás malinkatý chudáček? A pokud ano, nebylo by možné to změnit?
Malý pes nikomu neublíží
Ráda bych ještě doplnila jednu další a velice podstatnou chybu, které se ve svém úsudku majitelé malých psů často dopouštějí. A tou je domněnka, že malý pes nemůže nikomu nic udělat. S touto skupinou majitelů se na cvičáku příliš nesetkám, je jich ale stále velké množství, bohužel. Vzpomeňme nedávný případ, kdy jack russell teriér ve Velké Británii usmrtil dítě. Tak malý pes a přeci dokáže zabít. Ono ale i malé kousnutí může být velmi nepříjemné. Jednou jsem se při venčení setkala s paní, která strávila 3 měsíce v nemocnici po té, co se jí kousnutí na ruce od malého krysaříka zle zanítilo. A kdo z nás nezažil někdy ve svém okolí jezevčíka, yorka či jiného psa, jenž kousnul každého kdo vstoupil na dvůr, či návštěvu, která si omylem sedla na jeho gauč? Hádám, že většina čtenářů podobného psa zná. A pokud ne, věřte, že to není nic příjemného. Sice je to malý pes, ale kousnutí bolí.
Do podobné skupiny bych zahrnula také psy k lidem sice přátelské, ale sebevražedně se vrhající na jiné psy – zpravidla kvůli strachu či špatné výchově. Vzpomínám si na asi půl roku starý případ, kdy byl malý pudlík na výstavě zakousnut velkým psem. Svědci pak vypověděli, že majitelka nesla pudlíka na židli, zakopla a psa v podstatě hodila mezi čtyři velké psy, kteří byli drženi na vodítku a kontrolováni majitelem. Pudlík začal okamžitě velké psy napadat a i když se jejich majitelka snažila své psy odvést, neměla pro nedostatek prostoru kam. Majitelka pudlíka svého psa ani neodchytla a ani neodvolala, pouze hystericky křičela. Jeden z velkých psů několikrát chytil pudlíka do zubů, ale majitelka ho dokázala okřiknout, aby pejska pustil. Ten ale dál a dál psy napadal, dokud nedošlo k jeho vážnému zranění a následnému úmrtí. I to je klasická ukázka toho, že majitelka neměla potřebu svého psa učit jakékoliv ovladatelnosti či vhodnému chování, v domnění, že její malý pejsek nemůže nikomu ublížit. Zřejmě jí nenapadlo, že pokud takový pes bude napadat jiné psy, budou i ti jiní psi napadat jeho.
Nebo jiný tragický případ, kdy starý pán francouzskou holí rozrazil hlavu malého yorkšíra, který na něj štěkal. Pán jistě nejednal tak, jak bychom předpokládali, ale nelze mu dát všechnu vinu. Kdyby majitel nenechal svého psa obtěžovat lidi kolem, nic by se pravděpodobně nestalo. A našla by se řada dalších a dalších více či méně tragických případů. Proto prosím, myslete na to, že i malý pes může ublížit či někoho obtěžovat a měl by být proto dobře vychovaný a ovladatelný, aby se dalo těmto událostem – které vždy odnese především pes! – předejít.
