Home 9 O nás 9 Ing. Šárka Ševčíková

Ing. Šárka Ševčíková

Můj příběh se začal psát někdy z jara roku 1986, kdy jsem byla počata. Pokračoval mým narozením v říjnu téhož roku, prvními krůčky, slovy a žádostmi: „Mami, že si pořídíme psa?“

Zvířata jsem milovala od ranného dětství. Dřív než číst jsem se zpaměti naučila odříkat příběh o rysovi, jenž se chytil do pasti a v ZOO ho zachránili. Babička mi ho musela číst stále dokola a dokola, a před ohromeným publikem jsem pak předstírala, jak umím číst. Když jsem se pak číst naučila, hltala jsem příběhy o divokých zvířatech od Ernesta T. Seatona, Bílého Tesáka od Jacka Londona a mnoho podobných a přitom venku sbírala zraněné ptáčky, ještěrky a slepýše, venčila psy našich sousedů a plnila si dětský pokoj terárky se všemožnými hlodavci.

Ať už jsem pečovala o ptáka, plaza, rybu či savce, vždy jsem se ho snažila něco naučit. Co si tak vzpomínám, vždy to bylo marné. Jen jeden cejn kdysi vyslyšel mé volání „Willy skoč“ překonal hrázku z kamenů a odplaval do hlubin Lipenské přehrady. Snažila jsem se naučit pískomila přijít na zavolání, ještěrku vlézt mi do dlaně, či holuba přilétat si k nám na balkon pro pohlazení a pár drobečků. Ale i když se mi práce s těmito zvířaty zrovna dvakrát nedařila, a i když jsem v sobě musela potlačit malého diktátora, jenž dřímá asi v každém z nás, nikdy jsem nechtěla zvířatům poroučet. Chtěla jsem, aby mě měla ráda, aby se se mnou přátelila jako v mých oblíbených knížkách. Chtěla jsem je mít na své straně, ne stát proti nim. A to mi zůstalo do dnes. Ve zvířatech hledám především partnery a přátele, ne sloužící nebo otroky. Chci, aby se mnou byla ráda a ráda také plnila mé povely, ne aby se bála, co se stane, kdyby neposlechla.

To, co se zprvu zdálo jako běžná dětská radost ze zvířátek, mě neopustilo a tak jsem se vrhla na studium Střední odborné školy veterinární a zemědělské v Českých Budějovicích a následně Zemědělské fakulty na Jihočeské Univerzitě. Ale i když mne obě školy naučily mnoho a přivedly mě nejen k hospodářským zvířatům, ale i těm exotičtějším domácím mazlíkům či třeba žirafám v pražské ZOO, o způsobu jejich učení jsem se dozvěděla pramálo. Změnila to až má diplomová práce na téma Poruchy chování u psů, příčiny, vývoj a popis nejčastějších poruch (kazuistiky). Ta mne přivedla k řadě odborných studií a článků světových odborníků a dala mi nahlédnout do moderních poznatků z oboru chování a učení zvířat, jenž se tak často lišily od toho, co se mezi běžnými pejskaři považovalo za pravdu.

Teorie je ale pouze jedna část a i kdybych z ní věděla vše, co se jen vědět dá, nikdy by to nenahradilo praxi. Tak i já (stejně jako Jane Goodelová jestli se nepletu) musím říct: „Nejlepším učitelem mi byl můj pes!“

Tím prvním byl střední stříbrný pudl Míša, který se v naší rodině objevil, když mi bylo 10 let. Tím nejdůležitějším, co mne Míša naučil, byl asi čistý obdiv ke psům a jejich schopnostem a k tomuto „cirkusáckému plemeni“ zvlášť. Psy jsem milovala i před tím, ale teprve s ním jsem poznala, jak moc si to tato fantastická stvoření zaslouží.

Míša sice nikdy nesložil žádnou zkoušku ani v ničem nezávodil a veškeré jeho kousky končili u proskakování obručí v klidném domácím prostředí, přesto mi dokázal ukázat, co vše by se byl naučil, kdybych znala to, co znám dnes, kdyby moje mamka nepovažovala výcvik za vrchol týrání, a především, kdyby jsme se se setrou tak moc nesnažili navzájem si jeho výcvik co nejvíce kazit. S ním jsem poprvé zkoušela chůzi u nohy a říkala, že oční kontakt je hloupost, abych zamaskovala, že jej nedokážu naučit; poprvé učila stopy a po prvních úspěších vše zkazila svou ukvapeností; učila ho hledat mě a doufala, že mi jednou zachrání život, jako to dělají psi ve filmech.

Druhým mým velkým učitelem byl kříženec Ozzák. Ve svých 22 letech jsem si ho přivezla jako malé černé klubíčko z českokrumlovského útulku a pomalu z něj začala vychovávat toho „nejlepšího psa na světe“. Měl mi být tím nejlepším kamarádem a skvělým společníkem na cestě životem. A tím se také stal. Zároveň s jeho výchovou a výcvikem jsem zjistila, že právě to poznávání zvířecí duše a její učení je to, co mě baví v životě snad nejvíce. Vymýšlení postupů, ukazování cesty a nadšený výraz zvířete, když pochopí, co že to po něm chci. Trénování se pro nás pro oba stalo drogou, kterou potřebujeme a milujeme. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nám už běžná poslušnost a aktivity nestačí a plně jsme se vrhli do víru sportovní kynologie. Přišly první vyhrané závody, první zkouška, druhé závody a druhá zkouška a pak nabídka dělat výcvikáře na cvičišti Kynologického sdružení České Budějovice.

Když byly Ozzymu 2 roky, pořídili jsme si s přítelem malý domek a s ním i třetího velkého učitele, téměř čtyřletou kříženku německého ovčáka Báru, jenž nám tam zůstala jako součást zahrady. A jestliže mi Míša dal nekonečný obdiv ke psům a jejich schopnostem, Ozzák mě naučil efektivně vést trénink a rozvíjet jeho dovednosti, pak Bára mi byla skvělým lektorem v tom, jak získat na svou stranu zvíře, jenž o to ani v nejmenším nestojí. Čtyři roky prožila ve strachu z lidí, neuměla si hrát, neznala pořádné krmení, nechtěla nijak spolupracovat. Chtěla jen svůj klid a mého přítele, kterého si zamilovala. Možná proto, že po ní nic nechtěl. To já byla ta, kdo ji bral na očkování, stříkal spreyem proti blechám a v podstatě neustále vyžadoval nějákou spolupráci. Bára se pro mě stala něčím jako velkým testem – ověřením všech mých dosavadních znalostí a trpělivosti. Nedokázala se soustředit ani na dva pamlsky podané rychle za sebou a přesto jsem ji toho potřebovala tolik naučit i odnaučit. Bála se každého dotyku i rychlejšího pohybu a přesto bylo potřeba naučit jí snášet běžnou manipulaci a péči. Bála se mě a já jí musela nučit si se mnou hrát, aby se mnou mohla být šťastná.

Pár let na to se nám za dveřmi objevil malinký kocourek. Hladový, vystrašený a s výrazem: „Dobrý den, jsem váš nový kočičák, mám vás všechny rád a budu u vás bydlet.“ A zase další trenérská výzva! Neučila jsem ho toho tolik, nezbývalo na něj nikdy příliš času, přesto se toho naučil spoustu. Na některé jeho kousky narazíte v online Kurzu triků a trenérských dovedností. Trénink s ním byl vždy za odměnu. Musela jsem sice vždy trochu více přemýšlet, ale on na oplátku naprosto neřešil mé emoce, nebyl zklamaný z neúspěchu, zkrátka buď dostal svůj pamlsek, nebo ne. Nic mezi tím.

Rok po jeho příchodu nás opustila naše milovaná Baruška a bylo potřeba volné místo někým zaplnit. A tak se u nás objevil roční menší voříšek, co jako by do pěti neuměl napočítat a člověk by ho nejraději k smrti umazlil. Ovšem, to je jen první dojem, jak už to tak bývá. I Denis si s lidmi užil své a především postrádal jakýkoliv náznak toho, že by ho byl býval někdy někdo něco učil. Snad jen lehni se mu občas povedlo. S ním jsem tak konečně mohla připravit kurz aportování pomocí klikru a také chůze u nohy a klidné chůze na vodítku. Vše opravdu dle toho, jak jsem ho to právě učila. Denis se velmi dobře učí, ale nutí mě strašně moc přemýšlet o motivaci. Protože jemu se často nechce. Není moc žravý, vhodnou hračku jsme hledali opravdu dlouho a v lese byl schopný se soustředit teprve po roce každodenního venčení. Teprve pak mu trochu zevšedněl. I když je to ale někdy boj, velmi často mě překvapí obrovskými skoky ve výcviku, kdy věci, které se zdají naprosto nemoné, jsou za měsíc téměř bezproblémové. Je to s ním dřina, ale umí mi to vrátit.

To jsou moji největší učitelé. Bude jich jistě ještě spousta, i když bych byla ráda, kdyby tu se mnou všichni zůstali až do konce mých dní. Pak je tu ještě řada malých, ale neméně důležitých učitelů. Těch, jenž za mnou přicházejí na cvičák poznávat svět jako malá štěnda, učit se novým věcem i odnaučovat špatným návykům. A i když jste to Vy, kdo za mnou se svým psem přichází, abyste se něčemu naučili, věřte, že se u toho vždy učím i já. Vždyť každý pes je jiný, vyžaduje jiný přístup i jiné vysvětlení našich požadavků. A každý z nich mě může lecčemu naučit.

  • Od roku 2011 do konce roku 2012 jsem byla výcvikářkou Kynologického sdružení České Budějovice…
  • 17. 5. 2011 jsem splnila předepsané předměty z výživy zvířat, managamentu a práva a obhájila seminární práci na téma: Výživa psů – potřeba živin, krmení jednotlivých  kategorií, výroba granulovaných krmiv a získala Výživářský certifikát.
  • 19. 2. 2012 jsem se zúčastnila semináře o moderním nácviku poslušnosti dle Petera Sherka. Přednášejícím byla Petra Šenová a pořadatelem Institut pro rozvoj kynologie.
  • 15. 12. 2012 jsem se zúčastnila semináře obedience s Luckou Gabrielovou
  • 6. 1. 2013 seminář her pro lepší motivaci, přivolání, drive s Katkou Lerlovou
  • 3. 3. 2013 Přednáška s RNDr. Františkem Šustou, PhD. na téma Učení, trénování a motivování zvířat.
  • 25. 6. 2013 Besedoseminář na téma Jak odnaučit chování s RNDr. Františkem Šustou, Phd.
  • 5. – 6. 10. 2013 seminář s Amber Batson: Problémové chování – vznik a příčiny
  • 15. – 16. 3 2014 seminář s Winkie Spers: Jak porozumět psům
  • 19. – 20. 5. 2014 Seminář poslušnosti s Peterem a Connie Scherk
  • 4. 6. 2014 Seminář s Gabby Harris: Vše je možné – teoretická i praktická
  • 6. 6. 2014 Seminář s Gabby Harris: Práce se psem ne jen pro pejskaře
  • 22. 9. 2015 Seminář s Gabby Harris: Intuice v tréninku zvířat
  • 5. 3. 2016 Workshop Tellington TTouch s Martou Mennelovou
  • 1.10. 2016 Seminář s RNDr. Františkem Šustou, Ph.D.: Trénink je v hlavě
  • 2. 10. 2016 Seminář s Gabby Harris: Najdi svůj spínač
  • 2. 10. 2016: Seminář s Gabby Harris: Řešení problémů
  • 12. 2. 2017: Internetový seminář, Duke University: Dog emotion and cognition
  • 25. 2. 2017: Přednáška s Lenkou Blachovou: Stres u psů a ve psích sportech
  • 2. 9. 2017: Seminář první pomoci pro psy se Zuzkou Wildmanovou, DoTh.
  • 10. 10. 2017: Praktický seminář s Gabby Harris: Najdi svůj spínač
  • 14. 10. 2017: Seminář s Gabby Harris: Trénink zvířat a trenérovo vědomí
  • 25. a 26. 11. 2017 Seminář s Alexou Capra na téma: „Komunikace mezi psy a lidmi: co nám říkají psi“ a „Agrese očima psa: Nová perspektiva v práci se psy.“
  • 2017: BAT 101 Course: Intorduction to Behavior Adjustment Training by Grisha Stewart, online kurz.
  • 20. 1. 2018 Seminář péče o pohybový aparát psů ve sportovní zátěži se Zuzanou Wildmanovou.
    leden, únor, březen 2019: Tom Mitchell a Lauren Langman: Naughty But Nice, Boundary Games, Leash off, online kurzy.
  • 9. – 10. 11. 2019 Ken Ramirez v Praze: Nepotravní odměny; Pokročilé postupy a nástroje; Trénink konceptů
  • 29. 11. 2019 DOGx003 Dog Behavior: Problems and Solutions, a course of study offered by ASUx, an online learning initiative of Arizona State University.