Bára

Bára, nebo také Barbarka, je kříženkou přibližně německého ovčáka. Ke mně se dostala, když jí byly téměř 4 roky a my koupili domek od jejích předchozích majitelů. Ti nám ji tu nechali s tím, že do paneláku si ji nevezmou a pro nás tak začala jedna obrovská kapitola života. Ne jen, že jsme se od sousedů postupně dozvídali, čím vším si musela Bára projít, ale také jsme museli začít budovat s Bárou nějáký vztah a to nebylo vůbec jednoduché. Lidí se bála, nechtěla na sebe nechat sáhnout a při každé naší snaze chňapala po rukou. I odepnout ji z metrového řetězu, který vymezoval veškerý její prostor a sundat řetízek, jenž se jí zařezával do krku a způsoboval trvale otevřenou ránu, nás stálo hodně přemlouvání a trpělivosti. Bála se, kdykoliv jsme vešli do místnosti, bála se každého rychlejšího pohybu, bála se, když jsme od ní odcházeli… Nebyla zvyklá jakkoliv spolupracovat s člověkem, nedokázala se soustředit, venku chtěla jen chytat myši a hledat odpadky, aby se najedla. Ale stala se pro mne opravdovou studnicí poznání a naučila mne toho tolik, že to snad ani nejde všechno vyjmenovat.

Postupně jsme překonávali strach a začali jsme stopovat, aby se učila spolupracovat s člověkem v klidu a hezky se soustředit. I když to původně měla být jen taková pomůcka, jak začít se společnou činností, Báru to tak baví, že jsme u stopování zůstali a možná to jednou dotáhneme i na nějáké stopařské zkoušky. Také jsme spolu začali kromě klasické poslušnosti trénovat poslušnost sportovní, což je v Báry podání naprosto jiné věc, než u Ozzyho. O všem musím daleko více přemýšlet, neustále zlepšovat motivaci, nic neuspěchat. Báru také používám tzv. „Na pokusy“. Tedy na ní zkouším metody výcviku, které mne něčím zaujmou a které nechci zkoušet na Ozzym, abych si něco nezkazila. Také mi hodně pomáhá s přípravou výcviku na cvičáku, protože mi dává možnost ozkoušet si více, jak na které výcvikové hry zareaguje pes, pro kterého není páníček zrovna středem vesmíru.

Nejvíce práce nám ale asi dalo přinášení a především to, aby Báru přinášení bavilo a aby si občas mohla užít tu srandu z přinášení míčku či aportu z vody.

Bára s námi také absoluvovala víkend vodní záchranařiny v Herolticích u Tišnova, kde i přes všechen svůj strach a neznalost spolupráce s člověkem, předvedla úžasné výkony a ukázala nám, co všechno v ní je!

Baruška nás opustila v téměř deseti letech 23. října 2017. Za šest let mě toho dokázala strašně moc naučit a také mě přivedla k prvnímu internetovému kurzu: Letní škole přivolání. Byla mi zde velkou inspirací a videa v kurzu jsem natáčela především s ní. Vidět ji ale můžete také v kurzu triků a trenérských dovedností.

Nikdy na tebe nezapomeneme, holčičko.