Nové tipy, jak zvýšit motivaci svého psa a chuť do spolupráce

1. 5. 2024 | Nezařazené

Bojujete u svého psa s motivací? Doma dobrý, ale venku ho rozptýlí kde co? Zajímá se o vše kolem, jen o vás ne? Co dělat, když pamlsky nezabírají a hrát si nechce?

Především neházejte flintu do žita. Se vším se dá pracovat, jen to možná bude chtít víc práce, než jen koupit drahé sušené pamlsky a pískací hračku. Ty sice mnoho psů nadchnou, ale pokud toho vašeho zrovna ne, bude to chtít přemýšlet o motivaci a odměňování trochu jinak. Ale vezměme to popořádku.

Jaké jsou nejlepší pamlsky?

Prim samozřejmě hrajou pamlsky, jako nejpoužívanější motivace. Proč? 

  • Protože je velmi snadné je použít, pro nás i pro psa. 
  • Dají se nadrobit na opravdu malé kousíčky, takže s nimi pes vydrží dlouho spolupracovat. 
  • Odměnění je rychlé a pes nezapomene, za co odměna přišla, jako se to může stát u hry.
  • A nemusíme je před dalším cvičením psu odebrat, jako hračku.

Nejsou ale ani zdaleka jedinou možností a tím hlavním, o čem chci dnes mluvit. Přesto si o nich něco povíme. 

Každý pes má jiné chutě a někde nám to komplikují i zdravotní omezení, ale vždy se snažte hledat ty nejlepší. Velmi často se mi na výcviku stává, že přijdou lidé s pamlsky, které psa nijak nezajímají a pes vůbec nespolupracuje. Já v takovou chvíli většinou obětuji kus své svačiny a dám jim nějaký salám nebo tvrdý sýr. A najednou pes spolupracuje. 

Já vím, že uzeniny a sýr plný soli nejsou pro psa nijak extra zdravé. To ale ani pro nás. Také nechci, abyste tím psa krmili každý den, ale schovávali si to na extra příležitosti. I bez nich to ale jde. Můžete mít u sebe kousky vařeného masa (nebo syrového, chcete-li), nakrájený psí masový salám a podobné delikatesy. Já si ráda beru kusy psí konzervy do malých krabiček na homeopatika.

Pokud pes nemá o pamlsky zájem, berte ty, které hodně voní a jak se říká, praští ho přes nos. V horku, nebo když pes je při cvičení hodně aktivní, zvolte raději něco měkčího, vlhčího, jako je právě ta konzerva, maso apod. jinak se to psu bude špatně přijímat. Bude funět a suché pamlsky se mu budou lepit na tlamu a jazyk. Samozřejmě je také dobré, aby pes nebyl přežraný, ale ani vyhladovělý, to se pak těžko přemýšlí.

Více o pamlscích mluvím také ve svých videích Jsou pamlsky zlo a Kradou nám pamlsky vztah?

motivace na pamlsek

Motivace psa na hračku

Druhou nejčastější možností bývají hračky a hry s námi a ani tady to není se všemi psy úplně snadné. Velkou roli tady hraje to, zda je pes vůbec zvyklý si hrát a jakou hru mu vlastně nabízíme. Se štěnětem si většinou hrajeme často, tam je to snadné. Jak ale roste, začínají ho venku zajímat jiné věci, my už také nemáme to počáteční nadšení a tak se hra z našich procházek pomalu vytrácí. Budovat ale dobrou ovladatelnost, když si se psem neumíte venku hrát, je velmi těžké. jak chcete konkurovat jiným psům, když je s vámi smrtelná nuda?

I pokud už ale pes hře s vámi odvykl, není vše ztraceno. Dá se to znova naučit, je to jen zvyk. O tom si ještě povíme později. Důležitý je také výběr hry a správné hračky. Dneska je na trhu spousta fantastických hraček, které vám mohou vše velmi usnadnit. I když i tady má každý pes rád něco jiného, obecně hodně rádi mívají dlouhá přetahovadla s pískátkem, králičí kůží nebo ovčí vlnou. To nadchne většinu psů.

První nadšení ale nestačí, důležité je i to, co děláme my. Hračka by neměla psu sama skákat do tlamy. Má se chovat jako kořist, tedy utíkat před ním po zemi, kličkovat, šustit v trávě. To je to, co je většinou vyprovokuje k akci. Kořist také bojuje o svůj život, neumře hned, jak se jí pes dotkne. Některá bojuje hodně (u dravých, akčních psů), jiná zlehka  a krátce (u těch bojácných).

Přetahování a přinášení ale nejsou jediné hry a je dost možné, že vašeho psa prostě bavit nebudou. Pak sledujte, co ho baví, zkoušejte to využít, hledejte. Můžete se nechat honit, nebo honit psa, můžete mu vyhazovat nad hlavu spadané listí, které bude chytat, můžete ho nechat honit ruku s pamlskem, nebo mu pamlsky házet. Zkrátka možností je spousta, jen hledat.

Zvyk je železná košile

Jak už jsem nakousla, hru může z velké části ovlivnit i to, jestli je pes zvyklý si s námi hrát. To ale neplatí jen o hře, ale i o pamlscích. Pokud pes není zvyklý toto s námi zažívat, může nám to vše hodně ztížit. Ano, u někoho stačí mít hračku nebo pamlsky a žádný návyk v tu chvíli nehraje roli. U mnoha psů to tak ale není. Sama jsem měla týranou fenu, která byla zvyklá si na procházkách jen opatřovat potravu. Přitom bylo velmi těžké ji naučit, že tu potravu mám já a je snadné ji získat. Prostě nebyla zvyklá spolupracovat v tomto směru s člověkem.

Pokud na to pes zvyklý není, nebo je třeba zvyklý si hrát, brát pamlsky jen doma, ale ne venku, bude to s ním těžší. Na druhou stranu, pokud už ten zvyk má, jen těžko se ho zbavuje. Proto určitě doporučuji tyhle dobré zvyky vytvářet. I když na začátku to asi bude těžké, později vám to naopak spoustu práce usnadní. Už nebudete muset hledat extra pamlsky, extra hračky, dávat do hry tolik své energie. Pokud už to pes zná, bude to snadno dělat.

Jak na to? Především se na to jako na zvyk začněte dívat. Vybudovat zvyk chvíli trvá a udělat z toho opravdu dobře zažitý zvyk je opravdu na dlouho. Bude to chtít čas. A také vaše pozorovací schopnosti. Potřebujete hledat situace, kdy nejpravděpodobněji bude pes pamlsek nebo hračku chtít. Ke konci procházky, když už ho okolí tolik nerozptyluje? Nebo se rozdovádí po vašem příchodu domů a chce si hrát? Využívejte takových situací a pomozte si extra hračkami, vaším velkým zapojením do hry, nebo extra dobrými pamlsky.

Až si pes zvykne takto hrát nebo brát pamlsky v určitě situaci, bude snazší rozšířit to na další podobnou situaci. A pak na další a další. Jen pozor, abyste toho nechtěli moc. Raději přestat dřív, dokud to psa baví. Pak do toho postupně začnete zapojovat jednoduché povely a než se nadějete, máte psa, který si chce venku hrát nebo brát i úplně obyčejné pamlsky. Už je to prostě takový jeho zvyk.

motivace na hračku

Překvapení zvyšuje motivaci

Možná vás to překvapí, ale i překvapení je u mnoha psů fantastickým prvkem pro motivaci. Někomu bude stačit občas zařadit nové pamlsky, někdo bude chtít střídat pamlsky, hry, nebo další odměny. Někomu se hodně líbí i to, když ho překvapíte známým povelem v nové situaci, kde ho nečekal. A úplně nejlepší je, když se naučíte sledovat svého psa a vidět, co mu dělá radost, a to použijete. 

Můj mladší pes takto miluje, když ho nechám vyskočit do náruče a on má rozhled po okolí, to je nejlepší odměna. Nebo když uvidím třeba velkou žábu, zavolám si psy, dám je na vodítko, aby jí nemohli ublížit, a ukážu jim ji. To je překvapení! Panička má žábu! Z takových blbostí jsou vždycky úplně paf. Můžete si také cestou z práce někde schovat úplně extra velkou dobrotu a při procházce s ní psa překvapit. 

Pozor ale, i překvapení se dá okoukat, někomu dříve, někomu později. Pokud se budete snažit dělat je příliš často, přestanou psa překvapovat. Vám dojde inspirace, budete točit pořád pár “překvapení” dokola a začne to být nuda. Pozor také na to, aby to bylo vždy příjemné překvapení. Musíte počítat s tím, co pes očekává a jeho očekávání překonat, ne zklamat. Hodně lidí třeba u přivolání zapíská psí hračkou, pes si pro ni nadšeně přiběhne a oni mu dají piškot. Pro žrouta super, pro ty ostatní ale velké zklamání.

Co po psu vlastně chcete

Když už mluvíme o motivaci a chuti do spolupráce, nemůžu nezmínit také to, co po psu chcete, v kolik opakováních a jak to skládáte za sebou. I to obrovsky ovlivňuje jeho chuť do spolupráce. Nebo spíš nechuť.

Typický problém bývá opakování stejného povelu. Některým psům to nevadí a budou dokola dělat to samé. U jiných s tím ale nepochodíte. Zkuste říci bernskému salašnickému psu, aby udělal něco 3x za sebou. Můžete mu za to nabízet půlku prasete a stejně na vás bude koukat jako na blázna. Potřebujete to stereotypní opakování rozbít něčím jiným. Tohle mimochodem bývá velký problém na procházkách, kde psa dokola jen přivoláváte. Někomu to nevadí, někomu jo.

Důležitá je také obtížnost povelu – ta fyzická i ta psychická, tedy to, jak dobře to pes zná a má zažité. Pokud chcete jen to náročné, bude to psa unavovat. Berňák se vám na to vyprdne, protože uznejte, 3x za sebou lehni a vstaň? Vážně? Aktivní plemena se zase začnou přetáčet, neudrží nervy na uzdě, začnou být hektičtí, jednat zkratově. Potřebují to proložit něčím na uklidnění, aby trochu zpomalili a stihli přemýšlet.

A v běžné poslušnosti nám to často kazí i bazírování na zbytečných detailech. Nejsme ochotni trénovat tak intenzivně, abychom to psa naučili opravdu dobře, ale zároveň mu nechceme odpouštět chyby. Psa pak pořád opravujeme a on jen málokdy zažije úspěch. Bavilo by vás to? Raději hledejte takovou variantu, která bude pro psa snadná a pro vás přijatelná. Třeba místo předsedání při přivolání, kde se velmi snadno stane, že si pes sedne daleko nebo křivě, ho naučte chodit vám pod rozkročené nohy. Tam je snadné se trefit.

Další motivace

Psi a odbourávání odměn

Zajímá vás, jak pak všechny ty odměny odbourat a přitom neztratit chuť psa do spolupráce? Nebo se bojíte, že už to tam budete muset nechat na pořád? Na něco už jsme si odpověděli, vzpomínáte? Zvyk je železná košile. Pokud si pes zvykne v určité situaci poslechnout, jen tak se tento zvyk nerozbije. Navíc pes jako šelma je velmi odolný vůči neúspěchu, když ví, že to co dělá, dělá správně. 

Nadruhou stranu podle amerických studií je jedním z hlavních rozdílů mezi profesionálními trenéry a amatéry v tom, že profesionálové odměňují asi 25x častěji. Takže ne, nikdy se odměn nezbavíte úplně a dost možná ani ne tolik, kolik byste chtěli. Nějaké tam zkrátka zůstat musí, jinak by to nefungovalo. V přírodě je při lovu jen velmi malé procento úspěšnosti, přesto to budou zkoušet dál. Čím neúspěšnější ale budou, tím spíše budou hledat jiné lovecké taktiky, jiné možnosti, na to nezapomínejte.

Správně udělané odbourávání odměn je jako hra na automatech. Na začátku tam dáte pár drobných, jen tak pro srandu a pár drobných vyhrajete zpátky. O nic zatím nejde. Výhry jsou časté, aby vás utvrdily v tom, co děláte, aby vás to naučili. A čím jdete dál a dostáváte se na vyšší částky. tím je těch výher míň. Ale když přijdou, vyhrajete zase víc. K tomu už jste si na hru trochu zvykli, takže je pro vás snazší v ní vydržet, tolik už o tom nepřemýšlíte. Hrajete, hrajete a s každou další hrou věříte, že teď to přijde. Teď padne jackpot! Nepadl? Tak teď!

Tomu se říká nepravidelný rozvrh odměn. Odměny dostáváte (nebo dáváte) nepravidelně, ale tak, aby udrželi hráče (nebo vašeho psa) ve hře. Pokud jich bude málo, vyprdne se na to. Pokud jich bude moc, možná to přestane být zábava. Ano, i odbourávání odměn samo o sobě může přispět k motivaci, je tam ten velký prvek překvapení a očekávání. Hormony, které se přitom do těla uvolňují, jsou často navíc mnohem silnější, mnohem víc zajímavější než to, co přijde, když konečně vyhraje a získá odměnu.

Když jsem se svým starším psem věnovala sportovnímu stopování, používala jsem v tréninku velkou spoustu malých předmětů, které jsem na stopu umisťovala. Když je našel a označil (lehl si u nich), mohl získat odměnu. Díky tomu chodil přesně a s chutí. Neodměňovala jsem ale u všech, potřebovala jsem, aby byl zvyklí pracovat dál, i když odměnu nedostane. Používala jsem proto nepravidelný rozvrh odměn. Když zestárl a bylo jasné, že nás už žádné závody nečekají, začala jsem odměňovat u každého předmětu. A on mi je začal přecházet. Proč by se snažil hledat všechny, když odměna je u každého, nemusí hledat ty výherní. Když nějaký mine, prostě dostane odměnu u toho dalšího.

Paradoxně mi tak častější odměňování začalo vše kazit. Stejně jako vám by se za chvíli omrzela hra, kde pořád jen vyhráváte. To ale neznamená, že byste raději měli vše odměňovat nepravidelně. Má to svá pravidla. Především nezapojovat nepravidelnost příliš brzy a pak udržet tu nepravidelnost. Často totiž nevědomky sklouzneme k určité pravidelnosti a pes si toho velmi snadno všimne a bude podle toho jednat. 

Co ještě říci?

Někdy nám k motivaci psa stačí chutný pamlsek nebo obyčejná hračka a máme vyhráno. Někdy musíme hledat lepší pamlsky a lepší hračky a někdy musíme jít víc do hloubky a přizpůsobit se potřebám svého psa. Hledat, co ho baví, kdy ho to baví, jakou spolupráci ocení a teprve na tom stavět. A říkám stavět, ne ustrnout. Není to tak, že už by vše muselo zůstat podle toho, jak to vyhovuje psu. Vy na tom jen musíte začít, brát to na zřetel a stavět na tom. Z toho se pak dá jít i dál, ale bez toho, se dál jen těžko dostanete.

Pokud se o motivaci, odměňování, budování zvyku a spolupráci chcete dozvědět víc, zvu vás do minikurzu Jak zvýšit pozornost svého psa a užít si spoustu zábavy. Budu tam mluvit o všech těchto aspektech podrobněji a také bude spousta prostoru pro vaše otázky.

„Nevěřila bych,jak jednoduše se dá pes namotivovat na pánečka, jak se dokáže už po pár trénováních mnohem lépe soustředit na mě, a jak rychle se nám to daří posunovat dál a dál…. Rozhodně doporujčuji vyzkoušet.“ 

Tohle mi po minikurzu napsala Lenka. Možná vám to teď zní všechno opravdu složitě a komplikovaně. Ale věřte, že to tak není. Stačí informace, abyste tomu porozuměli a vše půjde mnohem snáz.

Hledáte další informace z trénování a výchovy psů?

Napište mi svou e-mailovou adresu a já se vám ozvu s pravidelnými novinkami.

Autor článku

Šárka Ševčíková

Výcviku psů se věnuji více jak deset let. Kromě pomoci klientům s jejich psy, získávám zkušenosti i s těmi svými. Ujímám se psů bez domova a překonávám s nimi nejrůznější nástrahy jejich minulosti. Jak? Tak aby je to bavilo, aby to fungovalo, a abychom si to všichni užili. A tak to budu učit i vás.

Další články

Jaký byl můj rok 2023

Jaký byl můj rok 2023

Byl to rok plný překvapení, radosti i smutku a nečekaných situací. Byl to rok plný života. Zahájila jsem ho dlouho očekávaným rozvodem a na jaře jsme se synem vdávali babičku. Sice to byl jen malý rodinný obřad na radnici, ale přiletěla kvůli němu sestra ze zahraničí,...

Jak ho naučit, dělat to i bez navádění pamlskem?

Jak ho naučit, dělat to i bez navádění pamlskem?

Naučili jste svého psa lehnout si za pamlskem u země, ale teď to bez pamlsku neudělá? Co když budete muset začít úplně od znova a bez pamlsku? Ale jak? A nebo mu to bude stačit jen dobře vysvětlit? Odbourání navádění je samostatná dovednost, kterou se pes učí. U čím...

Operantní podmiňování, pozitivní posilování, klikrtrénink…?

Operantní podmiňování, pozitivní posilování, klikrtrénink…?

Pokud brouzdáte po internetu a hledáte tajemství pejskařského světa, určitě jste na tyhle termíny už někde narazili. Co se za nimi ale skutečně skrývá? A není to jen halda důležitě znějících odborných termínů nebo rovnou snůška nesmyslů? Tak já vám to vše zkusím...