Jak se našel

28.05.2020 08:08

Před nedávnem jsem zde psala článek s názvem:  Aby se našel. Snažila jsem se v něm shrnout ty nejdůležitější rady pro ty, kterým se ztratí pes. A dnes bych v něm ráda pokračovala, protože mám čerstvou osobní zkušenost a další myšlenky, o které se s vámi chci podělit.

Kdy, kdo, jak?

Jak to celé začalo. Jednu zimní sobotu jsem odpoledne slyšela, že psi na zahradě často štěkají. Nevím, bylo hezky, možná chodilo kolem více lidí. A jednou, když jsem se zase podívala, proč štěkají, všimla jsem si bílého bulteriéra klusajícího po cestě kolem. Nikdy jsem ho tu neviděla, tak jsem zpozorněla a chvíli čekala, kdo s ním půjde. Ale nikdo nešel. Mohl jít někdo před ním, nebo běžel hodně dopředu. Každopádně jsem si pomyslela cosi o nezodpovědných chatařích, co přijedou a vypustí psa, aby se šel proběhnout.

Hned druhý den ráno vidím mezi e-maily zprávu ze služby Psí detektiv, že se jen kousek od nás ztratila fena bílého bulteriéra. Nechci této službě dělat reklamu, ale pravdou je, že je opravdu skvělá. Spolu se mnou dostali tuto zprávu také starostové okolních obcí i s žádostí o vyhlášení informací obecním rozhlasem, nejbližší veterinární lékaři, útulky… A naštěstí také já. A majitelé se zatím mohli soustředit na hledání, vyvěšování letáků a ptaní se lidí přímo v terénu.

Bohužel to byla neděle a já musela místo hledání vyrazit do Budějovic na výcvik. Alespoň jsem si ale opsala telefonní kontakt na majitelku a napsala jí mail s informací, že jsem fenu viděla předchozí den, že vypadala zdravě a klusala po cestě. Víc jsem bohužel nevěděla, ale v takové situaci je určitě každá zpráva dobrá.

Hned v pondělí ráno jsem vyrazila vyvenčit psy ve směru, kterým fena šla. Vytipovala jsem si oblast, kde se mohla pohybovat a obešla v rámci časových možností, co největší kus. Už jsem majitelce zaslala sms, kde jsem byla a že jsem fenu neviděla, když ji jen asi 500 m od našeho domu a také od místa, kde se ztratila, moji psi našli. Konkrétně tedy ten mladší, Denis. Fenku si nemohl nechat ujít a on má navíc velmi rád ošetřování cizích zranění. A fena měla podebrané rány po kousnutí, takže ji nemohl minout.

Co se stalo?

Toliko k příběhu samotnému. Teď přichází na řadu to hlavní. To, co byste si z celého příběhu měli odnést a dobře zapamatovat.

Fena utekla po pokousání jiným psem téže majitelky. Vlastně dvěma psy. Všichni tři žili už několik let bez problémů. Pak, bez zjevné příčiny, na fenu pes zaútočil a druhá fena se přidala. Toto je prosím vás velice důležité, ačkoliv se to netýká samotného útěku. Pokud máte více psů, je vždy potřeba myslet na to, že se toto může stát. Může. Je jedno, jak moc se mají tito psi rádi, jak dlouho spolu žijí bez konfliktů… Vždy se to stát může. Není to časté, ale prostě stát se může. Stejně jako mezi lidmi se dva nejlepší přátelé náhle rozhádají a zbytek života spolu nepromluví. Může být i nějaká příčina, kterou lze odstranit, ale my ji nevidíme, může tam být spousta různých důvodů, a možná prostě už jeden neměl trpělivost na toho druhého.

Co přesně se v této situaci stalo a v jakém pořadí nevím a nechci nikoho nijak soudit. Vím jen, že fena utekla po tomto incidentu, ale ne bezprostředně po něm. Byl tam minimálně čas, aby majitelka ohledala zranění. Možná už byli i na cestě na veterinu, opravdu nevím. Co ale vím a co vám chci říci je, že pes po takovémto stresujícím zážitku, ať už je to napadení psem, drobná autonehoda, nebo cokoliv jiného, patří na vodítko. A je jedno, jak klidný se zdá a jak vás dobře poslouchá. Někdy se totiž stane, že stresové hormony zvýšené vlivem dané situace se vyplaví až se zpožděním. A pes na ně zareaguje až ve chvíli, kdy už to nečekáme. Zažili jste někdy situaci, kdy se něco událo, vy jste bez přemýšlení a s naprostým klidem zasáhli, a teprve po nějaké chvíli jste si uvědomili, jak to bylo nebezpečné, a rozklepali se vám ruce? To je přesně ono. Samotná stresová situace přišla tak rychle, že se tělo přepnulo do pohotovostního režimu a nestihlo zaznamenat stres. A teprve, když situace odezněla, začaly vyplavené stresové hormony působit. A u psů se to může stát také. Takový pes pak jedná neadekvátně a nepředvídatelně a snaha o útěk je zcela přirozená. Proto prosím, snažte se předvídat, a pokud zažijete cokoliv stresujícího, dejte psa na vodítko. Možná to bude zbytečné, možná ne. Ale nestojí to za to riziko.

Dalším důležitým bodem je, že fenu jsem našla v místech, kde ji předchozí den majitelé hledali. A vzhledem k tomu, jak chodila, nebo jak už odmítala chodit, nepředpokládám, že předchozího dne tam nebyla. Byla. Pokud je ale zvíře ve stresu, můžete být dva metry od něj a nikdy ho nenajdete. A není to o tom, jak dobrý máte vztah, nebo na co psa lákáte. Opravdu vystresované zvíře se schová a nebude reagovat vůbec na nic, dokud alespoň částečně hladina stresových hormonů neklesne.

Toto byla čistě bílá fena v zimním nezasněženém lese, kde bylo v tuto chvíli minimum vegetace a její bílá srst se nedala přehlédnout. A přesto ji nenašli. To je velice častý jev.  Někteří psi běží pryč, spousta jich ale zůstane poměrně blízko. Akorát jsou díky stresu pečlivě ukrytí.

A to byl případ také této feny. V sobotu odpoledne utekla, a předpokládám, že rovnou zalezla do této malé houštinky. A teprve v pondělí uznalo její tělo, že se musí pokusit zachránit jinak, než pečlivým úkrytem, a vyšla ven. Samozřejmě se mohlo stát, že kdybych tímto místem procházela se psy dříve, našli bychom ji dříve, ale nelze to zaručit. Možná by se ukryla dál od cesty, kdyby nás slyšela přicházet. Možná by utekla, až bych přišla blíž. Já se popravdě bála i toho, že po napadení jiným psem bude utíkat před mými psy. V těchto případech hraje čas stěžejní roli. Protože právě čas pomáhá snížit stresové hormony – i když je potřeba si uvědomit, že pes je i nadále stresován pobytem v neznámém prostředí, chladem, hladem, žízní, případnými poraněními. A také je to čas, který v určitý okamžik začne probouzet pud sebezáchovy. Ano, ten ji nejprve zahnal do křoví a schoval před světem. Ale když už byla příliš hladová, žíznivá a vyčerpaná, donutil ji vyjít ven a hledat jiné řešení.

Proto se v podobných situacích vracejte i na místa, která jste už prošli a kde je velký předpoklad, že pes bude. On tam dost možná skutečně je, jen ještě nepřišel ten správný čas.

A poslední má myšlenka k tomuto případu. Určitě je na místě po nálezu psa navštívit veterináře. U této feny to bylo nezbytné, rány na noze jí zhnisaly a měla také nové rány na uchu, které nevypadaly vůbec dobře. Ale i pokud je pes bez zjevného zranění, bude lepší, pokud se na něj podívá veterinář. Před cestou ale na veterinu zavolejte, zda by vás vzali bez čekání. Určitě by nebylo dobré, psa v takovém stavu nechávat čekat. A zároveň nemůžete vědět, zda už nemají jiný akutní případ. Takže zaradovat se, dát psa na vodítko!!! a zavolat si na veterinu, zda můžete přijet a hned vás ošetří.

A já, stejně jako u předchozího článku, budu doufat, že je to vše jen teorie, a že nikdy nebudete muset podobnou situaci skutečně řešit.

—————

Zpět


Kontakt

Výcvik psů Ozzoteam

České Budějovice


778 222 100
Pokud se mi nebudete moci dovolat, není to proto, že bych s vámi nechtěla mluvit, pouze mám doma špatný signál. Zkuste to prosím znovu nebo napište sms či email.