Určitě už jste někdy slyšeli někoho říct, že jeho pes je dominantní, nebo naopak ustrašený, agresivní, nesoustředěný, problematický, tvrdohlavý, zkrátka, že je takový či makový. Možná to sami říkáte. Je to takové naše oblíbené vyjádření, kterým si, popravdě, většinou omlouváme naše chování vůči psu. My se tak musíme chovat, protože náš pes je právě takový. Navíc to okolí nemusí chápat, protože oni tak složitého psa nemají.
Všem těmto označením – dominantní, agresivní, paličatý a mnoho dalšího – se říká „nálepky“. Je to něco, čím se snažíme velice složité věci zjednodušit, psa označit a pak ho pomocí těchto jednoduchých označení vnímáme my i okolí.
Nedělejte to!
Prosím. Oni si to nezaslouží. Žádný pes není pouze takový nebo makový a nechová se vždy stejně. Problémem nálepek je právě to, že je přijmeme za fakt. Za neoddělitelnou součást psa. A v každém jeho chování pak vidíme právě tuto nálepku.
Začneme-li říkat, že náš pes je dominantní, vidíme pak za vším jeho vrozenou dominanci. Zavrčel na jiného psa? To proto, že je dominantní. Nechce si nechat vyndat klíště? Je dominantní. Tahá na vodítku? Dominance. Neposlouchá? Dominantní pes!.
Přestáváme vidět skutečného psa, jeho skutečné chování a pohnutky k tomuto chování a najednou vidíme pouze dominanci. Chcete ale něco vědět? Dominantní je chování. A to, že se pes v určité situaci chová dominantně, neznamená, že se tak chová stále. Vy se chováte dominantně vůči svým dětem. Vůči podřízeným v práci. Ale ne vůči svému šéfovi. Nebo učiteli.
Navíc je toto chování časově omezeno. I pokud jste týden na dovolené se svými dětmi, nechováte se stále dominantně. Někdy se chováte třeba hladově. Jindy ostražitě, nejistě, rozvážně. Někdy možná trochu sobecky, či odevzdaně. Ale ne stále dominantně.
Vrčení na jiného psa může být motivováno úplně jinak, než jen dominancí. Ale i pokud by ten náš pes opravdu projevoval dominantní chování vůči jednomu psu, neznamená to automaticky, že se tak bude chovat ke všem. Pokud si nechce nechat vytáhnout klíště, daleko pravděpodobněji se toho bojí nebo je mu vaše manipulace nepříjemná. S dominancí to nemá nic společného. Tahání na vodítku? No popravdě to je věc, kterou většina z nás psa nevědomky učí. Denně ho podporujeme v tomto chování a odměňujeme tahání tím, že jdeme za ním. Nemusí to ale být pouze naučené chování. Pes může mít prostě radost, že někam jde. Chce jít dopředu, chce za psím kamarádem, chce běhat… O dominanci ale v té chvíli vůbec nepřemýšlí. A neposlušnost? Buďto vám pes nerozumí, nebo nemá motivaci. Ale říkat, že neposlouchá, protože je dominantní, je především náš alibismus.
Pokud psa takto onálepkujete, uvidíte nálepku, ne psa a ne jeho skutečné chování. Za každou drobností uvidíte dominanci, paličatost, neposlušnost. Budete naštvaní. Neuvidíte nic z toho, co pes dělá správně. Ty situace, kdy je úplně milionový, protože se budete soustředit právě a jen na to, kdy ho můžete označit za dominantního.
Viděla jsem nespočet situací, kdy se pes jen malinko rozptýlil, nebo na okamžik zahleděl stranou, a majitelé vzdali jeho výcvik, protože je zase „nesoustředěný“ a „nedá se s ním pracovat“. Přitom ten pes spolupracoval moc hezky dlouho před tím. Stačilo velmi málo a spolupracoval by dál. Ale oni viděli jen „nesoustředěného“, „nemožného“ psa.
A víte, co je nejhorší? Že čím déle se budete na takovou nálepku soustředit, tím více se stane realitou. Budete nevědomky toto chování ve psu utvrzovat, očekávat ho od něj, a vyvolávat situace, v nichž se pes takto zachová.
Proto je velmi důležité nálepky nedávat. Psům, jiným zvířatům ani lidem.
Dělejte to! Ale…
To ale není to, o čem jsem dnes chtěla psát. Toto se dočtete v knihách řady trenérů, v článcích i diskuzích. Já bych chtěla mluvit o tom, jak psům nálepky dávat. Protože já je dávám a vždy se mi to vyplatilo.
Ono to totiž funguje i obráceně. Pokud dáte psu hezkou, pozitivní nálepku, uvidíte správné chování. Budete toto chování podvědomě vyhledávat, psa v něm utvrzovat a měnit psa v toho, koho chcete vedle sebe skutečně mít.
Můj Ozzy je blázen. Je to hrozný nervák. Prožívá všechno s obrovskou intenzitou a každý, kdo ho skutečně dobře zná a zažil ho v běžném životě, se nestačí divit, čeho je ten pes schopen. A že ho vlastně ještě z těch jeho nervů netrefilo.
Ale já vždycky říkala, že to je „mistr“. Ozzy byl, je a vždycky bude „mistr“. A on se takovým stal. Prošel se mnou nespočet závodů a zkoušek ve sportovní kynologii a dával na frak mnohem zkušenějším. Pomáhal mi s ukázkami pro děti, kde by vypustil duši, jen aby předvedl vše, co umí a co se po něm chce.
Ano, je to nervák a labilní povaha. Vždycky byl a vždycky bude. Ale nikdo to moc nevidí. Protože všichni už mě slyšeli říci, že je to „mistr“. A toho oni vidí. Mistra, který vše umí, vše zvládne a všem vytře zrak!
Bára byla skvělý pes. Takový typ Bílý Tesák. Šla by se svým člověkem na konec světa a tam se stočila u jeho nohou a čekala, kam se vydá příště. Ale začátek života neměla vůbec jednoduchý a dlouho jsme bojovali s tím, aby to překonala. Nikdy to úplně nepřekonala. Asi to ani nešlo. Ale hrozně se to zlepšilo ve chvíli, kdy jsem místo o problematickém psu, začala přemýšlet o „Bílém Tesákovi, který má pár svých bubáků“. Najednou jsem před sebou místo běsnící zuřivé obludy snažící se všem kolem předvést, jak je děsivá, měla velmi milého a klidného psa, který se jen bál lidí, jež přišli příliš blízko, nebo psů, kteří byli větší, než Ozzy.
A pak přišel Denis. Také nervák, ale proti Ozzymu vlastně v celku vyrovnaný pes. Strašpytel, ale proti Báře spíše roztomilým způsobem. Mohla bych říci, že se na výcvik příliš nehodí. Oči neustále na stopkách a jak se někde něco šustne, vylítne jak čertík z krabičky a štěká a štěká. A někdy se to ani nemusí šustnout. Stačí, když nějaký pařez vypadá nebezpečně. A také se velmi těžko motivuje na hračky i na pamlsky. Ale já říkám, že je „skvělý“. Povětšinou vyrovnaný, temperamentní, ochotný (především, pokud ho odměním pochováním). Je to báječný pes a určitě nás čeká skvělá budoucnost.
Také byste takového chtěli? No, já věřím, že už ho máte. Možná je ten váš občas dominantní, nebo paličatý, nebo nesoustředěný. Ale kdo není? Na druhou stranu je také určitě často veselý, hravý, učenlivý. Je s ním sranda, a když něco dělá, dá do toho celou svou duši. Vlastně ho úplně vidím. Jak se na vás ohlídne, jazyk mu visí z tlamy vzrušením i trochu únavou, a znova se se vší vervou pustí do práce… Je to jistě báječný pes. Jen jste mu možná zvolili špatnou nálepku.
