Kolik inteligence psi během domestikace ztratili? Kolik ji naopak získali při úzké spolupráci s člověkem? A jsou některá plemena chytřejší, než jiná? O tom všem bude tento článek. A ne jen o tom. Zabrousíme i k naší vlastní domestikaci a odhalíme tajemství ze všech nejtajemnější: Proč proboha naši psi tak rádi žerou lidské výkaly? Tak pojďte na to.
Kdo je chytřejší? Vlk nebo pes?
Že jsou naši psi chytří – inu, jako opice – o tom asi většina z nás pejskařů nepochybuje. Přesto vždy zůstává trochu pochybnost při srovnávání s vlky. Kolik inteligence asi psi ztratili, když zpohodlněli a nechali se domestikovat? Přece jenom dnes už se psi nemusí o sebe tak starat jako vlci v přírodě, nehrozí jim taková nebezpečí. Denně dostanou prémiové krmení až pod nos, válí se v teplíčku našeho obýváku a po většině z nich už se nechce nic víc, než aby nám byli společníky. Jsou pro to hloupější než vlci? Zakrněli?
Albert Einstain kdysi řekl, že pokud budete hodnotit rybu podle její schopnosti lézt po stromě, bude celý život žít s vědomím, že je neschopná. Chtěl tím říci, že neexistuje jedno konkrétní měřítko platné ve všech případech. Každý jsme jiný a naše schopnosti jsou jiné. Ani populární IQ testy vám o inteligenci člověka příliš neprozradí.
Někdo si skvěle pamatuje fakta. Takového člověka většinou bez váhání označíme za inteligentního. Vezměte si ale kolik lidí tak jednoznačně inteligentní nejsou a přesto v nich „něco je“. Takový Steve Jobs se na vysokou školu vykašlala po prvním semestru a jedl jen jablka a mrkev doufaje, že jeho tělo nebude vydávat přílišný pach a on se nebude muset denně sprchovat. Nevyšlo to. Jeho specifický druh inteligence – umět se na věci dívat novým pohledem, vidět každičký detail a umět mluvit před lidmi a nadchnout je – z něj ale udělali velmi úspěšného muže.
Někdo jiný bude mít skvělou paměť na data, někdo si pamatuje tváře nebo události, které zažil, někdo je skvělý v matematice a násobí obrovská čísla z hlavy, jiný dokáže vidět souvislosti i tam, kde je jiní nevidí. Zkrátka inteligence může být různá a to platí u lidí i u zvířat. I naši psi mohou být inteligentní každý jinak a porovnávat to, je velmi těžké.
Samozřejmě, že vlk vyrůstající někde v Beskydech bude pravděpodobně v přežití v naší volné přírodě úspěšnější, než váš Alík, když se zaběhne a ztratí. Alík ale dost možná najde starší paní, na kterou udělá smutné oči, ona si ho vezme domů a podělí se s ním o svíčkovou s knedlíkem. O tom si vlk může nechat jenom zdát.
Pravdou je, že vlk i pes jsou velmi inteligentní druhy. Když z Afriky vyšli lidé a začali se šířit do Evropy, měli kolem sebe obrovskou konkurenci obřích hyen, šavlozubých tygrů a dalších velkých predátorů. Během 15 tisíc let většina velkých masožravců, včetně neandrtálců, vyhynula. Zůstali jen vlci a medvědi.
Medvědi se z velké části živí rostlinou potravou, nepředstavují pro člověka tak velkou konkurenci, jako vlci. Přesto vlci přežili. Prvně se objevili asi před milionem let na Aljašce, odkud se rozšířili po celé severní polokouli a i přes všechen ten litý boj, který s nimi lidé v minulosti i současnosti vedli – a byla to nenávist opravdu působivá – přežívají dodnes.
A co víc! I když vlci byli pravděpodobně nejnenáviděnějším zvířetem v lidské historii, jedna jejich část se stala našimi nejvěrnějšími druhy. Tím, kdo s námi spí v našich postelích, pelichá nám na gauč a hraje si s našimi dětmi. Jak to proboha dokázali?
Vlčí a psí inteligence
Ale teď zpátky k otázce. Je chytřejší vlk nebo pes? Nebo je to remíza? Já začnu u psů a jejich typu inteligence. Jak jsem už říkala, každý pes může být inteligentní trochu jinak. Jsou ale znaky, které jsou pro všechny psy společné. Stejně jako u lidí předpokládáme určitou míru inteligence, která je společná pro celý druh. Jak jsou na tom psi a vlci jako druh?
Jak inteligentní jsou psi?
Zkuste si posadit psa, kousek před něj postavit dva hrníčky dnem vzhůru a pod jeden z nich nepozorovaně schovat pamlsek. Stoupněte si čelem ke psu, oslovte ho, řekněte Hledej, ukažte na hrníček s dobrotou a také se na něj podívejte. Ke kterému hrníčku pes zamíří jako první?
Pravděpodobně k tomu správnému. Zní to logicky, však na něj ukazujete. Logické to možná je, ale pro nás. Ve skutečnosti to znamená, že pes porozuměl vašemu komunikačnímu záměru a to je fantastické. Pokud stejný pokus uděláte se šimpanzem, nebo některým druhem opic, které k nám mají evolučně daleko blíže než psi, pohoříte. Oni vám neporozumí.
I kdybyste je to učili, ve chvíli, kdy cvičení jen trochu změníte, budete je to muset naučit znova. Jsou schopni naučit se to jako povel, ale nejsou schopni to přirozeně vydedukovat. Nechápou váš záměr. Kdežto psi ano a nemusíte je to nijak učit.
Psi opravdu reagují na komunikační gesta, kterými spolu lidé velmi přirozeně komunikují. Pokud to uděláte jinak, například budete celou dobu koukat na psa, nebo někam bokem, pes to tak snadno nerozluští. Když komunikujete s lidmi, také se koukáte na ně a na to, co jim chcete ukázat, ne někam pryč.
Navíc, protože vědci netroškaří a vše zkoumají do detailů, bylo zjištěno, že se stejně chovají i psi, kteří nevyrůstali v těsném kontaktu s člověkem a podobné věci dokážou už ve věku, kdy jsme je ještě neodstavili od matky. Stejně jako se tyto dovednosti přirozeně rozvíjí u našich dětí. Neučí se to tedy až během života s člověkem, mají to geneticky dané.
Psi dokážou sami od sebe číst naše gesta a komunikaci tak, jako žádný jiný druh. Navíc tyto gesta vůči nám i sami aktivně využívají. Pokud jim zapadne míček pod gauč, upozorní vás na to a poprosí o pomoc. Pohledem vám naznačí, kde míček je a vy tam sáhnete, aniž byste míček museli skutečně vidět. Víte přesně, o co jim jde. Tuhle komunikaci se nemusí učit ani oni ani my.
Jak inteligentní je vlk?
Pro šelmy jakými jsou psi a vlci je schopnost číst něčí záměry velkým přínosem. Dokážou díky nim číst záměry a předvídat chování kořisti. Pokud se třeba kořist dívá jedním směre, pravděpodobně tudy bude chtít i utéci v případě nebezpečí a bylo by fajn trochu si ji nadběhnout, než ji vyplaší.
Dokážou tedy číst naše komunikační záměry také vlci? Ne. V testech dopadají stejně špatně jako šimpanzi. Pokud byste vlka od narození piplali a zvykali na člověka a v dospělosti ho cíleně trénovali, sotva by dosáhl výsledků srovnatelných s několikatýdenními štěňaty.
Abychom jim ale jenom nekřivdili, existují i jiné pokusy. Harry a Martha Frankovi z Michiganské univerzity testovali schopnost psů a vlků obcházet překážky. Před psy i vlky umisťovali potravu, před kterou ale byla překážka. Z počátku jen metr široký drátěný plot, pak 7 metrů široký a nakonec plot ve tvaru písmene U. Zatímco psi v něm dost pohořeli, snažili se na plot skákat, nebo do něj kousat, vlci ho bez problémů obcházeli.
Pokud by tam ale byl člověk a trochu jim napověděl, psi okamžitě tuto nápovědu využijí. Vlci ne. Ti o vaši radu nestojí.
U vlků bylo navíc nedávno pozorováno chování úplně nové a nečekané – používání nástrojů. Na pobřeží Britské Kolumbie měli vědci připravené pasti s návnadou na invazivní druh kraba, který ohrožuje tamní ekosystém. Neznámý vandal jim ale pasti s bójkou tahal z moře na pobřeží a vyžíral návnady. Museli tedy kromě pastí na kraby nastražit i kamery na vandaly a nestačili se divit. Do moře vlezla vlčice, doplavala přímo k bóji, chytla jí, přitáhla na břeh. Pak na provaze vytáhla i past, která byla pod ní u dna a vyžrala návnadu. To je chování, které od vlka nikdo nečekal a dost možná to obrovskou měrou změní naše chápání těchto zvířat.
V češtině si článek k tomuto objevu můžete přečíst a kouknout na video zde: https://www.priroda.cz/clanek/prevratny-objev-u-vlku-prijmeme-je-na-milost-stejne-jako-simpanze-po-objevu-goodallove/ v angličtině zde: https://www.science.org/content/article/have-wild-wolves-learned-use-tools
Může za to domestikace?
Pokud psi tak dobře rozumí lidským gestům a komunikaci a vlci ne, je to výsledek soužití psů s lidmi? Okoukávali po generace naše chování tak, že nyní už mají geneticky daný předpoklad nám velmi dobře rozumět? Vlastně ne.
Dmitrij Konstantinovič Beljajev je ruský vědec, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Beljajev prováděl pokusy na stříbrných liškách (to aby se to mohlo maskovat jako práce pro vlast, která zbohatne na kvalitnějších kožešinách). Jeho pokus byl velmi jednoduchý.
I když používal lišky z farmového chovu, byla to zvířata velmi plachá, se kterými bylo nebezpečné manipulovat. Chovala se stejně jako zvířata divoká. Část lišek choval dál bez jakékoliv selekce jako tzv. kontrolní skupinu. U druhé části ale probíhala selekce na chování k lidem. Když bylo liščatům jeden měsíc, prováděl se test jejich chování k lidem, který se pak opakoval ještě 6x do věku 7 měsíců. Při něm vybíral ta liščata, která vykazovala nejmenší plachost vůči lidem, a na těch choval dál, aby tento znak upevnil. Mimo krátkého testování na začátku života, nebyla zvířata dál zvykána na soužití s člověkem a byla s ním v kontaktu jen při krmení stejně jako zvířata z kontrolní skupiny.
A začaly se dít divy. Po několika generacích testovaná skupina obrovskou měrou změnila své chování i vzhled. Lišky ne jen že projevovaly obrovskou náklonnost k lidem už od nejútlejšího věku, ale měnila se jejich barva, některé měly povislé uši nebo ocas stočený na hřbet, měly kratší a širší čumák, menší hlavu a celkově byly drobnější. Dosahovaly dříve sexuální dospělosti a prodloužilo se jim období rozmnožování. Podobné změny vidíme mezi psy a vlky a jsou jedním z projevů domestikace.
Co je ale nejzajímavější je to, že i v testech s hrníčky dopadly stejně jako psi a vlci. Plaché lišky z kontrolní skupiny na lidská gesta nijak nereagovaly, za to ty méně plaché z pokusné skupiny v ní už jako malé byly dokonce ještě o něco lepší, než psí štěňata. A to i když ony samy ani jejich předci nežily v úzkém kontaktu s člověkem. Tahle schopnost byla součástí snížení jejich plachosti vůči lidem a zvýšení zájmu o člověka. Nepotřebovali k tomu nabírat generace a generace zkušeností. Přišlo to tak nějak samo.
Jak probíhala domestikace psů?
Tím se dostáváme k další zajímavé otázce, jak je to s tou domestikací? Bylo to tedy tak, že si dávní lidé začali brát domů osiřelá štěňata, aby jim pomáhala při lovu? Upřímně, asi ne. Když si vezmete jak silná nenávist a strach z vlků u většiny lidí panovala, je jen těžko představitelné, že by si někdo vzal toto zvíře dobrovolně domů ke své rodině a dětem a doufal, že se nic špatného nestane. A soupeřit s vlkem o ulovenou potravu? To taky asi nechcete, on by se své kořisti jen tak nevzdal.
Experiment s liškami ale ukázal, že spoustu změn mohlo nastat téměř samo, i když jsme je dosud přímo spojovali s člověkem. Lišky spolu s tím, jak slábl jejich strach z lidí měnily vzhled i chování vůči lidem. Pořád to ale byl pokus řízený člověkem. Mohli to psi dokázat sami?
Mohli. A pravděpodobně i dokázali. V populaci tehdejších vlků byli jedinci, kteří měli o něco menší strach z lidí a díky tomu dokázali těžit z lidské přítomnosti. Živili se odpadky na lidských sídlištích.
Teď moje oblíbená otázka: Jaképak odpadky to byly? Maso, kosti, kůže? Pro tehdejší lidi byly všechno toto cenné zdroje a snažili se je maximálně využít. Jen tak něco nevyhodili. Dnes v popelnicích a kolem nich najdete spousty potravin, tehdy to tak ale asi nebylo. Nadbytek byl spíš lidských exkrementů. Takže ano, psi tuhle pochoutku milují a díky bohu za to. Kdo ví, zda bychom jinak nějaké psi vůbec měli.
Ale zpátky k domestikaci. Lidem se blízkost vlků u jejich sídel určitě ani za mák nelíbila, úplně zabránit jí ale nemohli. A tak se někteří vlci pomalu sami šlechtili na menší plachost vůči lidem, protože jim to přinášelo užitek. S tím postupně začaly přicházet i morfologické změny, které byly patrné na první pohled – změna barvy, sklopené uši, drobnější stavba těla a také menší nebezpečí pro člověka. Toho už si lidé museli všimnout a začali rozlišovat mezi těmi špatnými vlky tam venku, a těmi hodnými u nás na smetišti. Přestávali se jich bát a začali je i oni sami nenápadně využívat.
Slyšeli, když tito vlci něco lovili, nebo štěkali na něco nebezpečného a začali se podle toho sami chovat. Postupně začali tyto nové vlky pronásledovat na lovu. Měli už vrhací zbraně, které jim umožňovaly útočit na desítky metrů. Mohli tedy skolit kořist, kterou vlci ještě neulovili, nebo na kterou si ani sami netroufli. Tito noví vlci byli „vstřícnější“ vůči člověku a nebylo tak nebezpečné se jim motat okolo potravy a tak mohlo začít jedno z nejpodivuhodnějších soužití mezi druhy.
Vlci, kteří byli dost odvážní, aby žrali naše exkrementy, změnili svůj vzhled a z nenáviděných vlků se stali našimi věrnými druhy. Nebylo to ale jednostranné.
Vlci ztráceli svou plachost a to pro ně bylo výhodné. My je pak začali využívat. I my jsme ale museli začít ztrácet svou plachost. Lidé, kteří začali prvně využívat tyto vlky získávali náskok před těmi, kteří se jich dosud báli. Tím byl i lidský rod postupně selektován a ztrácel svou plachost vůči vlkům ze smetiště. I my jsme se museli domestikovat a stejně jako u psů a lišek přinesla tato domestikace řadu změn. Jsme drobnější a máme menší zuby i mozek, než Homo sapiens, který tu žil před 200 – 300 tisíci lety. Stali jsme se více tolerantními ne jen vůči předkům našich psů, ale i vůči sobě navzájem. Díky tomu jsme začali lépe spolupracovat – se psy i lidmi – a získali nový tip inteligence, který nám přinesl obrovskou evoluční výhodu.
Jaké plemeno psů je nejchytřejší?
Teď ale zpátky ke psům. Čím déle zůstávali psi po lidském boku, tím více byli upřednostňováni psi s lepšími kooperativními a komunikačními schopnostmi, kteří lépe chápali lidská gesta a lidem se s nimi lépe spolupracovalo.U některých plemen k podobné selekci nedocházelo, například basenji nebo chrti, kteří s člověkem při lovu nijak úzce nespolupracovali. Naopak u tzv. pracovních plemen byla tato selekce výrazná a přinesla své výsledky.
Ačkoliv chápat lidskou komunikaci umějí všichni psi, pracovní psi jsou v tom mnohem lepší. Co se ale týká inteligence obecně a otázky, které plemeno psa je nechytřejší, tam žádné zásadní rozdíly nenajdeme. Často se jako nejchytřejší popisují plemena border kolie, německý ovčák, retrívři nebo pudl.
William Helton z univerzity v Canterbury na Novém Zélandu sledoval zastoupení těchto plemen na soutěžích agility, které vyžadují velkou přesnost a rychlost a ukázalo se, že tato plemena jsou tam velmi častá. Jejich rychlost vychází především ze stavby jejich těla. V přesnosti ale chybují úplně stejně jako ostatní plemena. To spíše my na ně nahlížíme jinak. Pokud takový parkur proběhne rychlá atletická border kolie, působí to opravdu úctyhodně. Pokud ho se stejnou přesností proběhne jezevčík, působí to díky stavbě jeho těla spíše úsměvně. U žádného plemene navíc nebylo prokázáno, že by jejich trénink trval kratší dobu.
Je tedy chytřejší vlk nebo pes? Border kolie nebo jezevčík? To je asi stejná otázka, jako jestli je lepší šroubovák nebo kladívko. Záleží zkrátka na tom, k čemu je potřebujeme. Pravdou ale je, že i když o svých psech a jejich inteligenci většinou nepochybujeme, pořád nám toho určitě zbývá hodně k pochopení.
Jestli nejste vědci, ale pouze majitelé psů a já udržela vaši pozornost až sem, jsem moc ráda. Možná jste se něco nového naučili a to je dobře. Ne jen kvůli vám, ale i kvůli našim psům. Čím lépe jim budete rozumět, tím spíše se vyhnete situacím, kdy si myslíte, že pes prostě musí něco pochopit a on pořád ne a ne, nebo naopak tomu, kdy něco chápe až moc dobře a vy si říkáte, že tohle určitě nedokáže.
Celé toto povídání jsem zpracovala na základě knihy Geniální psi od Briana Hare a Vanessy Woodsové, která vyšla v nakladatelství Dokořán. V ní najdete mnohem více zajímavých faktů o psech, vlcích i lidech. Navíc je napsaná spíš jako příběh, než jako soubor vědeckých studií, a určitě se bude líbit i vám. Já vám ji určitě vřele doporučuji. (Ne, nemám s nikým žádnou spolupráci, jen je to skvělá kniha.)
A pokud se chcete dozvědět více o genialitě právě vašeho psa, co jsou jeho silnéa slabé stránky, určitě koukněte na stránku https://www.dognition.com/ .
Hledáte další informace z trénování a výchovy psů?
Napište mi svou e-mailovou adresu a já se vám ozvu s pravidelnými novinkami.
