Toto povídání se mi v hlavě rýsuje již delší dobu. Poměrně často se mi totiž stává, že se mě lidé ptají, jak postupovat v situaci, kdy se jim ztratí pes. A proto jsem pro vás dnes tento postup sepsala a pevně doufám, že ho nebudete nikdy potřebovat.
Prevence
Samozřejmě, základem je prevence a tedy nepouštět psa na rizikových místech z vodítka. Nikdy ale nemůžeme předvídat vše a tak prostě počítejme s tím, že k útěku dojde. Co můžeme udělat, aby se pes rychle vrátil domu? Určitě dobré je označit psa viditelně kontaktem na majitele. Dnes se dají na obojky i postroje nechat vyšít telefonní čísla, vyrobit nejrůznější štítky s kontakty, kapsičky nebo různá pouzdra, do nichž kontakt vložíte. Sama se přimlouvám za vyšití kontaktu na postroj/obojek, nebo za dobře viditelný štítek. Kapsičky a pouzdra často nejsou tak vodotěsná, jak se zdají a papírky uvnitř se časem rozmočí. Navíc nálezce už musí přijít ke psu blíž a manipulovat mu těsně kolem krku, což nemusí být příjemné psu ani nálezci.
Dalším důležitým bodem je trvalé označení psa. Jak už jistě víte, od příštího roku vyjde v platnost zákon o povinném čipování psů. Tento čip pak obsahuje jedinečný kód, podle něhož lze vypátrat majitele. Pozor ale, samotné načipování psa nestačí. Je potřeba čip také někde registrovat, abyste vy jako majitelé byli dohledatelní. Pouze v malém procentu případů registrují psa veterinární lékaři, a pokud, tak zpravidla jen do malých místních registrů sloužících danému městu či kraji.
Daleko lepší je volit některý z velkých registrů, jako je Národní registr majitelů zvířat a další. Tam můžete za malý poplatek spojit číslo čipu se svým jménem a kontakty na vás. V případě prodeje psa, nebo třeba jen změny kontaktních údajů, je jednoduše prostřednictvím internetu upravíte. Navíc pes může být registrován i ve více registrech. Tím se zvyšuje pravděpodobnost, že po jeho nalezení a kontroly čipu, bude kontakt na vás dohledán.
Při cestování do zahraničí, nebo i pokud bydlíte blízko hranic, je dobré poohlédnout se i po mezinárodním registru psů. Vybrat registr si můžete například zde. Čtečkou na čipy by dnes měly disponovat jak policejní oddělení, tak státem zřízené útulky a samozřejmě veterinární lékaři. Po nalezení psa pak nebývá problém dle čipu majitele kontaktovat.
Ztratil se, a co teď?
Jak ale postupovat neprodleně poté, co se pes ztratil? Samozřejmě zkuste prohledat okolí, případně zanechat na místě, kde jste psa viděli naposledy, kus svého oblečení. Spoustě psů to pomáhá a začnou se na daném místě zdržovat a do pár dní se tam shledáte.
Můžete také obejít místa v okolí, která pes zná. Ale to nejdůležitější je informovat okolí. Prvně obvolejte starosty okolních vesnic, případně městskou policii a nejbližší útulky.
Pokud je pes nalezen, má povinnost se o něj postarat obec, v jejímž katastru byl pes nalezen. Zde musím apelovat i na vás. Pokud někdy nějakého psa najdete, prvně se obraťte na obec. Ta by měla mít zařízení, kam psa umístit, nebo mít smlouvu s nějakým útulkem v okolí, který psa přijme, ale samozřejmě se můžete i dohodnout, že si psa zatím ponecháte u sebe, není li to pro vás problém. Určitě ale nevozte psa do útulku sami, nemusel by ho od vás vůbec přijmout. Navíc obec nebude mít informace o nálezu psa, ačkoliv ona za něj v tuto chvíli nese odpovědnost a také náklady jdou za ní.
Informovala bych také veterinární ordinace v okolí. Pokud by došlo ke zranění psa, nálezce by pravděpodobně zamířil tam.
No a nakonec informujte všechny kolem, ideálně pomocí letáčků. Rozvěste je všude! Začněte v nejbližším okolí místa ztráty, v okolních vesnicích, chatových osadách a postupně okruh rozšiřujte. Informovat lidi je velmi důležité. Často se stává, že psa má někdo doma u sebe a je přesvědčený, že ho někdo vyhodil, uvázal v lese a pes utekl a podobně a ani nemá snahu hledat původního majitele.
Pokud ani to nepomůže, obraťte se na útulky i v širším okolí, na veterinární ordinace a zase umístěte letáčky i do vzdálenějších měst a obcí. Opět, nezřídka se stává, že psa někdo vezme do auta a odveze ho desítky kilometrů do místa svého bydliště, kde teprve shání veterináře, útulek a podobně. A určitě nezapomeňte ani na sociální sítě, které jsou dnes velmi mocné. Fotka, krátký popis a nasdílet mezi přátele pejskaře, do pejskařských skupin… Inzerát se pak většinou už velmi rychle šíří sám dál.
Skvělá je také služba Psí detektiv, kteří zajistí rozšíření informací o psu v okolí nálezu a mohou pomoci také s pátráním. Více o této službě naleznete zde.
Velmi často se na mě lidé obrací s tím, že hledají stopařského psa, který by jejich psa vystopoval. Bohužel vás zklamu, psi trénovaní na stopování, jsou trénováni ke sledování stopy lidské. Stopy zvířat se naopak učí během tréninku ignorovat. Jediný, kdo by byl schopný v tomto pomoci, je takzvaný pettrailer, pes učený právě na hledání domácích zvířat. Bohužel dle mých informací se touto disciplínou v našem kraji nikdo nezabývá a tuším, že nikoho takového nenajdete ani v celé republice, ačkoliv tu pár nadšenců dříve bylo.
Pak už zbývá pouze čekat a připomínat, jakého psa hledáte po okolních vesnicích a městech, u veterinářů a v útulcích. Někteří psi se dlouho zdržují v místě, kde se ztratili, ale kvůli stresu jsou velmi plašší a bývá problém je odchytit. Tam bych se obrátila pro radu na odchytovou službu či útulek, které by mohli mít i sklopce na odchyt. Jiní se ale vydají pryč a mohou překonat opravdu velké vzdálenosti. Velmi často je ale někdo má v dobré víře u sebe, nebo je alespoň viděl, a je potřeba lidem říci, že tohoto psa hledáte.
Určitě můžete zaslat informace také mně a já je zveřejním na svých internetových stránkách, kde je mohou najít ostatní pejskaři.
Na závěr
Zkuste se prosím zamyslet nad tím, jak označeného a zajištěného psa máte a také, kde se nejčastěji pohybujete a koho byste informovali v případě ztráty. Určitě není od věci mít kontakty na nejbližší obce a veterinární ordinace uloženy v mobilu, případně kontakt na psího detektiva, ať můžete vše řešit co nejrychleji. I když ještě jednou doufám, že to nikdy nebudete potřebovat.
