Proces učení 2.díl

23.10.2013 21:22

c) Vtiskávání

Jde o velice specifický proces učení probíhající u štěňat zhruba ve věku 3 - 7 týdnů. Vjemy a zkušennosti se v tomto věku velmi silně vtiskávají do paměti. Štěně v tomto věku potřebuje dostatečný fyzický kontakt s lidmi i psy, aby se s nimi učilo správně komunikovat a v budoucnu se jich nebálo. Velmi důležitá je zde tedy role chovatele a je třeba zodpovědně vybírat od koho si štěně vezmete. U psů určených ke sportovnímu výcviku se již v tomto věku začíná rozvíjet zájem o aport a kousání do hadru.

d) Habituace

Přivykání - podstatou je vymizení nebo potlačení reakce psa na vnější podněty, které na něj nemají přímý dopad jako je silný dopravní ruch, střelba atd.

e) Vyhasínání

Nebo jej můžeme označit také za zapomínání. Často se nám objevuje při výcviku nevědomky, když zapomínáme nějáký cvik či jeho část procvičit a pes tento cvik zapomíná. Můžeme jej ale použít i vědomně a to především při přeučování. Nejčastějším příkladem bývá odnaučování skákání. Zatímco u malého štěněte nám skákání často přijde roztomilé, u dospělého psa je to již chování nežádoucí. K přeučení je pak potřeba použít právě vyhasínání, aby pes na toto nežádoucí chování zapomněl. Je tedy potřeba mu skákání nahradit jinou čiností - odesláním na místo, kde bude čekat na přivítání s příchozím, přinášení hračky atd. Vyhasínání je ale třeba zmínit také v souvislosti s přivoláním. Pokud tento povel psa teprve učíme, může se nám stát, že sice správně zareaguje, ale během jeho přibíhání k nám mu tato informace v mozku vyhasne a on v podstatě zapomene proč a kam běží. Proto je potřeba jej během nácviku stále slovně podporovat a motivovat, aby celý cvik dotáhl do konce.

f) Latentní

Skryté učení - sem patří situace, kdy si pes sám yvtvoří nějákou asociaci. Může to být například situace, kdy jej někde na chvíli uvážeme a příště, po příchodu na toto místo, jde pes sám rovnou k místu uvázání.

Motivační metoda

Všechny způsoby učení u psů jsme si již popsali dříve, teď nám ale zbývá ještě jedna výcviková metoda, kterou nelze zcela jednozačně zařadit. Jde o jakousi kombinaci metody kontrastní využívající klasického podmiňování a metody pozitivního posilování využívající operantní podmiňování. Při správném užití pak spojuje výhody obou z nich a je použitelná na velmi široké spektrum cviků. Navíc u každého cviku bude i tato jedna metoda trošku jiná. Zatímco například při nácviku ovladatelnosti bez vodítka půjde spíše o metodu pozitivního posilování, kterou se budeme snažit upoutat pozornost psa na sebe a nenásilně ho přesvědčit, aby dělal to, co po něm požadujeme,  u pozic u nohy, kde použijeme trhnutí vodítkem a pod, to bude zase spíše metoda kontrastní. Na rozdíl od ní zde ale nebude odměnou jen pochvala, ale něco většího, většinou balonek, pešek apod. Celé provedení pak začíná podmíněným podnětem (povelem), následuje nepodmíněný podnět, provedení a motivační odměna. Samozřejmě je potřeba, aby si psovod osvojil určité znalosti a dovednosti. Nepodmíněný podnět by měl být vždy výrazně slabší než motivační odměna a velmi důležitá je i volba odměny a její správné použití.
Tady bych ještě ráda zmínila, co vlastně rozumíme tou motivací.Motivace usměrňuje chování a jednání psa k dosažení určitého cíle a uspokojení potřeb. Dělíme ji na biologickou - hlad, žízeň, kálení, močení, sexuální chování, snaha dosáhnout příjemného a vyhnout se nepříjemnému apod. - a sociální - snaha zavděčit se, touha po pohlazení apod. Při výcviku navíc často působíme na psa více motivacemi a to i protichůdnými. Například u motivační metody to bude snaha vyhnout se nepříjemnému a zároveň získat odměnu. Pokud bude převládat první motivace, půjde spíše o metodu kontrastní až mechanickou, pokud druhá motivace, bude to metoda motivační. A zapomínat by jsme určitě neměli ani na motivaci z vnějšího prostředí. Tou může být utíkající zvěř, hluk, počasí a pod. I tyto motivace je třeba brát v úvahu a umět s nimi pracovat. Pokud například budeme chtít u začínajícího psa cvičit povel Lehni na mokru či sněhu, bude krom našeho podmíněného a nepodmíněného podnětu působit na psa i snaha vyhnout se nepříjemnému pocitu chladu při ležení. Pokud pes nemá povel dobře upevněný, pravděpodobně se bude snažit vyhnout chladu a cvik nesplní. My by jsme ho samozřejmě neměli nechat cvik nesplnit, ke splnění ale bude potřeba silnější mechanické korekce, což nám může pokazit tento cvik či celý výcvik.
Motivace na balónek či jinou hračku - ta bývá pro hodně psů velmi silná, spousta psovodů ji ale neumí správně použít. Při hře s balónkem (či jinými hračkami) využíváme jednak lovecký a jednak kořistický pud.  Lovecký pud je veden snahou dostihnout a zabít pohybující se kořist. velmi důležité je přitom slůvko "pohybující se" a to především směrem od psa. Pokud kořist stojí či se zastaví, už nebývá pro psa tolik lákavá. Proto je snažší přivolat psa od stojící zvěře, než zvěře prchající. Ve hře je tedy dobré balonky odhazovat a nechat psa je lovit. Pokud ale neumí přinášet, bude nám to nejspíš brzdit další výcvik. Pro řadu psů je to ale daleko lákavější, než častěji užívané přetahování. Kořistnický pud je naopak veden silnou potřebou mít kořist pro sebe. Zde bude přetahování a případně ponechání hračky psu zcela na místě. Samozřejmě každý pes je individuum, vyhovuje mu něco jiného a přetahování i odhazování lze dle potřeby snadno kombinovat. Při této metodě se uplětňuje i hravý pud, který je silný především u štěňat. Pokud jej ale budeme správně rozvíjet, vydrží hravost psovi i do vysokého věku.
Motivace na pamlsek - také velmi často využívána. Její předností je, že narozdíl od předchozí, tuto motivaci umí snadno použít i začínající psovodi a psi, kteří nejsou zvyklí si s člověkem hrát. Důležitá je zde volby vhodného pamlsku a také míra nasycení psa. Obecně lze říci, že pes by neměl být nasycen a pamlsky by měli být pro psa dostatečně lákavé a v takové konzistenci a velikosti, aby se pes rychle nepřejedl a během výcviku se nezdržoval chroupáním. Druhou výhodou této metody je, že výcvik není potřeba rozkouskovat jako při užití hraček. V rozptylujícím prostředí však pamlsky často nebývají pro psa dostatečně motivující. Při použití je potřeba také střídat místa uschování pamlsků, aby pes necvičil, jen když máte v pravo u pasu připnutý pamlskovník apod.
Motivace na zákus - je vlastně stejná jako motivace na hračku pouze s tím rozdílem, že se používají různé hadry, kůže a pešky a lze tak trénovat rovnou i správný zákus.
Použití motivace má také několik důležitých zásad.
- správná volba motivace v závislosti na povaze psa i toho, co chceme cvičit
- umět motivaci správně použít - v případě hraček je nejlepší si se psem z počátku jen hrát, aby si pes i psovod na hru zvykli a osvojili si určité návyky
-odměnit během plnění nebo ihned po něm
- spojit odměnu s předcházející pochvalou
- stupňování pochvaly a odměny dle výkonu
- nesplněné povely ihned opravit (daný povel, ne celý cvik)

 

 

 

—————

Zpět


Kontakt

Výcvik psů Ozzoteam

České Budějovice


778 222 100
Pokud se mi nebudete moci dovolat, není to proto, že bych s vámi nechtěla mluvit, pouze mám doma špatný signál. Zkuste to prosím znovu nebo napište sms či email.