Operantní podmiňování, pozitivní posilování, klikrtrénink...

23.10.2013 22:00

Možná už jste někdy při čtení různých článků ať už na internetu či v odborné literatuře narazili na pojmy jako je operantní podmiňování, pozitivní upevňování, tvarování či klikr trénink. V dnešním článku bych Vám ráda představila, co se pod těmito pojmy skrývá a to ne jen pomocí textu, ale také názorné videokázky. A začneme rovnou nadpisem:

Operantní podmiňování

Většina z Vás má jistě alespoň malé znalosti klasického podmiňování - to jsou ti Pavlovovi psi, co slintali při světle žárovky v tušení, že už přichází krmení. Ve výcviku psů je tento způsob podmiňování stále hojně využívaný a rozšířený. Zjednodušeně si můžete představit, že učíte psa povel sedni. Vydáte povel, jednou rukou trhnete vodítkem nahoru, druhou rukou zatlačíte na záď psa a donutíte jej zaujmout správnou pozici a pak pochválíte a odměníte. Celá aktivita vychází tedy především od Vás a pes je pouze jakousi pasivní figurkou. Teprve postupně se učí předejít nepříjemným podnětům (trhnutí vodítkem, zatlačení na záď) a získat odměnu tím, že sám začne tento pohyb aktivně vykonávat. U operantního podmiňování je vše zcela opačně. Aktivní je pes, nikoliv vy, a na psa není vyvíjen žádný tlak, učí se pouze z následků svého vlastního chování. Tedy zda nakonec přijde odměna případně trest. Pokud by jsme se opět věnovali povelu sedni, bude to vypadat tak, že psovod stojí, má u sebe odměny a v klidu čeká. Pes přemýšlí, jak z páníčka odměny vydolovat. Nakonec to vzdá a bezradně si sedne. V tu chvíli přichází odměna a pes pomalu zjišťuje, že když si sedne, z páníčka ňějáká ta dobrota vypadne :-) Později se přidává povel a pes se učí, že tento způsob získání odměny funguje pouze po daném povelu. Jestli Vás zaráží, že zde není nic, co by psa nutilo povel splnit, máte pravdu. Nic a nikdo ho nenutí. On pouze získává příležitost vysloužit si odměnu, rozhodnutí je na něm. Napsala jsem "pouze", ono je to ale daleko více, než si myslíte. Pes má totiž nad celým tím dějem kontrolu a to je to, co oceňuje. Samozřejmě je třeba, aby měl psovod k dispozici patřičnou motivaci a z počátku klidné prostředí. Takto naučený povel, se pro psa stává zábavou a tím je už samotná možnost jeho splnění motivující.To je samozřejmě velice zkrácený a zjednodušený popis celé situace. Operantní podmiňování je sice jednoduchý a překvapivě rychlý způsob učení, má ale svá přesná pravidla, bez kterých se neobejdete. A právě jejich osvětlení nás čeká v článcích, které pro Vás připravuji. Tyto pravidla jsou navíc velice důležitá také v klasickém podmiňování, kde se na ně ale často zapomíná. Přínosné by tedy měly být opravdu pro každého, ať už cvičí tak či onak.

Pozitivní upevňování/posilování

Jak už jsem uvedla výše, pes se v případě operantního podmiňování učí z následků svého chování a ty mohou být pozitivní či negativní. Ve výsledku pak mluvíme o pozitivním upevňování, pokud pes získává něco pozitivního, a negativním upevňování, pokud naopak získává něco negativního. Příklad pozitivního upevňování jsme si uvedli už výše a čeká nás také ve videoukázce. Klasickým příkladem negativního upevňování je velice známé sáhnutí si na horký sporák. Pokud dítěti (ano, funguje to zcela stejně u lidí jako u psů) několikrát vysvětlíte, že nemá sahat na horký sporák, že si udělá bebí, nebo pokud se ho pokusíte plácnout po ruce, když na sporák sahá, stále je více než pravděpodobné, že dřív nebo později si na ten sporák zkusí sáhnout znova. Pokud na něj ale opravdu sáhne a způsobí si tím bolest, velice praděpodobně už si to bude pamatovat po zbytek života. Ve výcviku se negativnímu upevňování nikdy zcela nevyhnete a ani nemyslím, že by to bylo potřeba. Vyjma kočky snad všechna domestikovaná zvířata byla šlechtěna k tomu, aby se dobře touto metodou učila.  Pokud jde kůň doprava a Vy chcete doleva, zatáhnete za levou otěž. Pomocí udidla mu způsobíte nepříjemný pocit, který ustane pouze pokud zatočí v požadovaném směru. Ovce se snaží vyhnout nepříjemnému tlaku ze strany ovčáka či ovčáských psů tím, že ustupují požadovaným směrem. Na noc se tak dostanou do bezpečí ovčína a nehrozí, že je sní vlci, jako ty, jenž se nepřizpůsobili. Čím více se snažil člověk pracovat s nějakým zvířetem, tím více jej mimoděk šlechtil také na to, aby se s ním dobře pracovalo pomocí negativního upevňování. Sama jsem to zažila při svých praxích například v kravíně, kde se vždy našla nějáká ta krává, která narušovala "poslušnost" všech ostatních, špatně se s ní manipulovalo a přidělávala práci všem kolem. A co myslíte, nechá si majitel takovou krávu, nebo jí šupajdá pošle na jatka a bude mít klid? Pošle jí na jatka, aby si ušetřil práci, neriskoval zdraví svých zaměstnanců a nešířil toto nežádoucí chování do dalších generací. Jediným domácím zvířetem, které se tomuto vyhnulo, je kočka. Není divu, po ní se vlastně nikdy nic nechtělo. Je spíše jakýmsi symbiontem žijícím s námi v oboustranně výhodném svazku, než klasicky domestikovaným zvířetem. To je také jeden z důvodů, proč kočku nenaučíte chodit na vodítku tak jako psa. Buď půjdete tam, kam chce jít ona, nebo nepůjdete nikam.Nebo ji musíte přesvědčit zcela jinak, než je tlak ve vodítku. Na veškerý tlak z Vaší strany bude reagovat protitlakem. Stejné je to u divokých zvířat. Pokud budete chtít přehnat delfína z jedné nádrže do druhé a zkusíte natáhnout síť, před níž by měl delfín ustupovat, daleko spíše se Vám schová na dně, do sítě se zamotá, až jí přitáhnete až k němu, a riskujete jeho utopení. A právě delfínům a dalším divokým zvířatům a jejich cvičitelům vděčíme za objevení a rozvoj metody výcviku pomocí operantního podmiňování.

Určitě Vás teď ale napadlo, proč používat pozitivní upevňování u psů, kteří jako druh byli člověkem šlechtěni ke spolupráci s člověkem pomocí negativního upevňování?  Věc je jednoduchá, pomocí pozitivního upevńování dokážete rychle naučit i velice složité a specifické cviky, do kterých by jste psa jinak jen velcie obtížně nutili. Zároveň lze tuto metodu použít i na psy nepracovních plemen, u kterých je klasický výcvik velmi problematický. Hlavním důvodem by ale měl být Váš vztah ke psu, a snaha hledat, jak na to jít po dobrém a tak, aby to i vašeho chlupatého paťáka bavilo.

Klikr trénink

Klikr trénink je určitou metodou používanou u psů ve velké míře. Svůj název dostal podle tzv. klikru, malé krabičky s plíškem, který při promáčknutí vydává charakteristický zvuk. Tímto zvukem se pak označuje dané chování - tedy říkáte psu, že teď, přesně v tenhle okamžik udělal něco, co se Vám líbilo a za co teď dostane odměnu. Místo klikru se dá samozřejmě použít také jiný signál - bliknutí baterky, písknutí píšťalky, gesto či pochvala. Důvod, proč se často používá právě klikr, je, že jeho zvuk je velice charaktristický a nezaměnitelný, není zabarvený Vašimi emocemi a snáze se s ním načasuje označení správného chování, než běžnou pochvalou. Jestli ale použijete slovo, zvuk, či vizuální vjem, není v důsledku podstatné. Důležité je, aby pes věděl, co tento věm znamená, a vy jste jej dokázali správně použít. Absence signálu, že teď je něco dobře, prípadně špatně, či jeho špatné načasování je jednou z nejčastějších chyb ve výcviku s nimiž se setkávám. Pokud nedokážete říci, co přesně se Vám líbí nebo nelíbí, nemůžete po psu chtít, aby se tím řídil. To je stejné, jako by Vám šéf z ničehonic dal přidáno a při příští vejplatě by jste zase dostali nečekaně míň, protože jste nesplnili určitý požadavek, o kterém se Vám ale šéf nezmínil. Pravděpodobně by jste se asi chvíli snažili přijít na to, v čem je zakopaný pes a jak si vysloužit větší výplatu případně se alespoň vyhnout jejímu dalšímu snižování. Pokud by jste na to ale nepřišli, po nějaké době, by jste to vzdali. To je jeden z důvodů, proč tolik psů tahá na vodítku, na stahovacím obojku i ostnatém obojku. Vlivem špatného přístupu majitele a jeho neznalosti základů podmiňování došli k závěru, že chování majitele neovlivní a nezbývá jim, než se s ním smířit. Je překvapující, kolik lidí v takové situaci pokračuje ve svém chování vůči psu a vůbec je nenapdne, že chyba není ve psu, že neni paličatý, hloupý či beznadějně nevychovaný, ale v jejich metodě, která očividně nefunguje. Přitom často stačí opravdu malé změny a výsledek se dostaví velice rychle. Ale o tom zase v dalším článku.

Tvarování

Neodmyslitelnou součístí Klikr tréninku i celého pozitivního upevńování je tvarování (shaping). Tento proces používáme všude tam, kde chceme psa naučit něco, co by nám sám od sebe jen těžko nabídl. U nácviku povelu sedni, který jsme si naznačili na začátku, jde o metodu tzv. zachycení, kdy pouze označíme požadované chování. Pokud ale učíte něco složitého, je třeba začít zachycením něčeho jednodušího a postupným tvarováním se dopracovat až k požadovanému cviku. Tím už se konečně dostáváme ke slibovanému videu. Na něm Vám ukáži, jak se má kříženka německého ovčáka Bára učí pomocí tvarování zavírat dveře. K označení správného chování je zde použito cvaknutí klikru. Všimněte si, že se po celou dobu jakoby neúčastním. Nenutím ji udělat to či ono, nesnažím se jí přesvědčit. Já jí pouze nabízím možnost získat odměnu v podobě pamlsku. Jsem spíše takový automat na ňaminy, chcete-li, jen místo zmáčknutí patřičného čuflíku musí nabídnout požadované chování. Pak se ozve kliknutí a přijde odměna. Pro psa je tento způsob učení atraktivní především tím, že sám získává kontrolu nad situací. To je pro všechny živé tvory důležité a motivující. Snadno tak lze pracovat také se psy nejistými, či těmi, jenž si prošli týráním jako právě tato fena, a jenž se velice bojí fyzického i psychického tlaku ze strany člověka. Všimněte si, že začínáme něčím zcela jednoduchým - chci, aby se nosem dotkla papírku v mé ruce. Se zavíráním dveří to zatím nemá nic společného, ale je to právě ten jednoduchý záčátek, od kterého se můžeme odpíchnout. Natáhnu v jejím směru papírek v ruce a ona jej se zájmem očichá. "Klik" a odměna. Jen co pochopí, že pro získání odměny se musí dotknout nosem papírku, zkusím jej přilepit na skříňku a později na dveře. V této fázi přecházím na videu na jiné dveře - dveře ven, se kterými jsem chtěla cvičit nejprve, nabízely při pootevření venkovní prostor plný rozptylujících ruchů. Bára pak více poslouchala, co se venku děje, než aby se soustředila na cvičení. Proto jsem raději přešla na dveře mezi obývákem a kuchyní, kde měla více klidu na práci. Při tomto přechodu jsem se znova vrátila o krok zpět a chtěla nejprve dotknutí se papírku v mé ruce, abych jí přechod do jiného prostředí usnadnila. Postupně jsme papír na dveřích zmenšíli na polovinu a pak odstranili úplně. Když už se dotýkala přímo dveří, přidávali jsme postupně silnější a silnější šťouchnutí, dokud dveře nezavřela uplně. Během 5 krátkých asi dvouminutových sekvencí se tak krásně naučila, co má udělat a plnila to s velkou radostí. Cvik se pro ní nestal povinností, ale zábavou a pokud jej budu dál rozvíjet, bude jej plnit vždy velice ochotně a ráda.

 

 

 

 

Ráda bych ještě upozornila, že toto video není návod nebo tip pro Vás, co v nejbližší době se psem vyzkoušet. Je sestřihaný pro účely tohoto článku (ale samozřejmě kopíruje postup nácviku) a ještě Vás čeká spoustu pravidel, jenž si musíte osvojit. Jen bych Vás pomocí něj ráda nalákala ke čtení dalších článků, které přijdou v budoucnu a trochu Vás uvedla do této problematiky. Postupně se Vám budu snažit vysvětlit veškeré zákonitosti operantního podmiňování, a trochu Vás touto cestou navést k trochu přístupu k výcviku, než je úplně běžné.

Pokud Vás tato metoda výcviku zaujala, opravdu vřele doporučuji zúčastnit se některého ze seminářů RNDr. Františka Šusty PhD, který je největším odborníkem na tuto problematiku u nás a mimoto také skvělým učitelem. Jeho semináře probíhají po celé republice a těší se velké oblibě. Nebo si přečtěte některou z dnes dostupných knih, doporučuji začít knihou Svého psa nestřílejte od Karen Pryor, která je zakladatelkou klikr tréninku. K dispozici jsem Vám samozřejmě i já, takže pokud by jste měli otázky, určitě se ptejte :-) Já Doufám, že se mi povedlo zasejt semínko zvědavosti do Vaší mysli a že se necháte unést touto fantastickou metodu výcviku.

Pokračování po roce a půl...

Samozřejmě už při úpravě videa jsem si všimla, že se mi toho nepovodelo natočit tolik, kolik bych chtěla, Bára se často točí ke kameře zády a není vidět, co přesně v okamžiku kliknutí dělá. Nemám ale bohužel kameramana  a s kamerou na stativu to hold občas dopadne takto. Pro představu k tomuto článku mi to ale přišlo dostačující. Teď ale připravuji trošku jinou věc, kde jsem potřebovala podobné video. A tak jsem si říkala, že rovnou natočím toto znova  a lépe. S Bárou jsem od natočení prvního videa už zavírání dveří neopakovala a tak jsem si říkala, že to bude stejné, jako při prvním učení. Ale jak uvidíte sami, povedlo se to během jediné lekce. Pouze ke konci je udělaný střih, kdy se Báře pamlsek přilepil na zuby a dělší dobu jen pomlaskávala mimo záběr :-) Vše jsem ale natočili během jediné kratičké lekce. Bára si za chviličku na vše vzpomněla a ani po takové době neměla problém se ke cviku, který ani nikdy neměla pořádně zažitý, vrátit. I to je úžasné kouzlo operantního podmiňování - mnohem déle se vše pamatuje.

 

—————

Zpět


Kontakt

Výcvik psů Ozzoteam

České Budějovice


778 222 100
Pokud se mi nebudete moci dovolat, není to proto, že bych s vámi nechtěla mluvit, pouze mám doma špatný signál. Zkuste to prosím znovu nebo napište sms či email.