Nic není černobílé

23.10.2013 21:55

Když jsem nedávno procházela městem a pozorovala několik venčících pejskařů, napadlo mně, napsat tak trochu jiný článek o použití tradičních výcvikových pomůcek. Nechci psát, že pomocí párku či piškotu dokážete vše bez použití sebemenšího trestu a stejně tak nechci psát, že bez elektronického výcvikového obojku nemůžete psa naučit přivolání. Chci psát jen to, že nic není černobílé!

Internet, pejskařské časopisy i povídání na rozličných výcvikových seminářích se dnes ve velkém hemží radami na použití elektronických výcvikových obojků, ostnatých obojků, stahovacích obojků a dalších a dalších podobných pomůcek. Skoro to až vypadá, jako by se bez nich dnešní pejskař nemohl obejít.  Ale stejně jako najdete tisíce nabídek a rad na použití těchto pomůcek, najdete i tisíce zapřísáhlých odpůrců podobných věcí, kteří ale mnohdy ani neví, o čem mluví. Ale jak si pak má takový začínající pejskař  vybrat? K jakému názoru se přiklonit? A jaké pomůcky použít?
Že je těžké dopovědět? Myslím, že není. Používejte vlastní hlavu. To je to nejdůležitější! Vyprdněte se na dogmata typu „elektronický výcvikový obojek je zlo a lidé s nimi pouze týrají své psy,“ „nikdy bych nepoužil stahovací obojek, jediná možná cesta je klicker trénink“ a další a snažte se přemýšlet. Všechno to jsou pouhé pomůcky, věci. Nic víc, nic míň. Záleží jen na nás, jak je použijeme. A to platí u všech pomůcek – u vodítka, jakkoliv pohodlného obojku a třeba i klickeru.

Elektronické výcvikové obojky (EVO)

Jsou mnohými lidmi chápány jako asi největší zlo ve výcviku psů. Ano, použít elektrický impuls k ovládání psa na dálku, vede často k dosti smutným situacím. Pro mnoho lidí není nic snažšího, než se zbavit své frustrace z neposlušného psa, zmáčknutím spínače. A nejlépe nastaveného na nejsilnější impuls a podržet co nejdéle! Jiní si sice nevybíjí frustraci, ale ovládáč obojku užívají obdobně jako playstation. Je to pak velice smutný pohled na psa, jenž je trestán, aniž by chápal za co, a jenž se nemůže nijak bránit. Předčí ho snad jen pohled na psa, který už tuto formu trestu přijal za součást života, rezignoval na veškerou snahu se trestu vyhnout, a pouze jej mlčky přijímá.
Ale musí to tak být vždy? EVO byl vynalezen jako pomůcka pomáhající ve výcviku a tak by také měl sloužit. A je také dost lidí, kteří ho dokáží použít smysluplně a pro psa srozumitelně. Při správném použití by mělo jít především o vyrušení psa z nežádoucí činnosti. Ano, elektrickým impulsem, tedy způsobením nepříjemného pocitu. Tento impuls má ale velké množství úrovní a je pouze na majiteli, jakou sílu v dané situaci a u daného psa zvolí. Hodně odpůrců asi překvapí, že většina těchto impulsů není nepříjemnější, než běžně užívané trhnutí vodítkem. Navíc před samotným impulsem zazní zvukový signál a při správném použití není problém naučit psa reagovat už na samotný zvuk bez nutnosti použít elektrický impuls. Mnohdy je to daleko snažší, než se snažit použít ve stejnou chvíli vlastní hlas. Proč? Princip je stejný, ovšem pro psa je značný rozdíl, zda ho má z čuchání na kraji lesa vytrhnout  zvuk, který se ozve kousek od ucha (nebojte, není to zvuk nikterak hlasitý), nebo volání majitele několikset metrů vzdáleného, jehož hlas téměř zaniká v šumění lesa či hluku nedaleké silnic. To je důvod, proč se spousta psů naučí velice snadno reagovat právě na zvuk obojku a po prvních dvou až třech použitích již není elektrického impulsu zapotřebí.
Na naučení přivolání ale jistě existují i jiné cesty, než je trestání psa za neuposlechnutí. Já osobně radši psa motivuji a odměňuji, než trestám. V běžném životě se ale bez určitých trestů neobejdu. A hádám, že ani vy ne. On totiž ten proces učení chvíli trvá. A pokud není pes zatím plně ovladatelný, jsem zastáncem pomůcky nejdůležitější – vodítka. Psa je potřeba mít pod kontrolou. A co se děje ve chvíli, kdy chce pes vyrazit za jiným psem a je zadržen vodítkem? Nepříjemný pocit v oblasti krku  a psu není umožněno dosáhnout toho, čeho by dosáhnul rád. V podstatě to samé, jako při použití EVO, záleží ale na síle nepříjemného působení. Já také u psů, jenž zatím nejsou dostatečně ovladatlení na to, aby se alespoň někde pohybovali na volno, používám 10m dlouhé vodítko. Psu zajišťuje více volnosti a mně možnost trénovat  a při tom mít psa stále pod kontrolou. Když jsem na dlouhém vodítku cvičila s Ozzym, bydlela ve městě a chodila venčit pouze na louky kolem, neměla jsem s tím nejmenší problém. Ten se ale objevil ve chvíli, kdy jsem stejně postupovala s Bárou. S tou jsem totiž chodila venčit výhradně do lesů a polí. Vzhledem k její minulosti byl výcvik o něco obtížnější a trvalo nám přes dva roky, než jsem ji mohla začít na procházkách pouštět na volno. Denně absoluvovala minimálně jednu procházku (většinou ale dvě až tři) na 10m dlouhém vodítku, s nímž se ustavičně chytala za kořeny a kmeny stromů, kameny, větve a pařezy. Při každé procházce se vždy po chvíli za něco zachytla a naběhla si do vodíka. Ať jsem dělala co jsem dělala, vždy ji čekalo několik takovýchto zcela bezdůvodných trestů v podobě silného cuknutí vodítka, které se najednou zaseklo. Vše bylo navíc posíleno tím, že i já měla z každého zaseknutí vodítka, kdy jsem se musela vracet a provaz vymotávat, stále horší a hoší náladu. Snažila jsem se zachovat klid, ale nejsem stroj a bohužel takovéto nepříjemnosti kazili náladu mně i Báře. Celá procházka se tak velmi brzy stala spíše otravnou záležitostí než skvělou zábavou. V tu chvíli bych daleko raději použila EVO, než vodítko. Pes by měl více volnosti, nebyl by bezdůvodně trestán pokaždé, když oběhne strom, omotá vodítko kolem kořene či pařezu. Místo desítek škubnutí by za celou procházku nepřišlo možná ani jediné. Možná dvě, tři, kdybych potřebovala přerušit její snahu štvát zvěř. Samozřejmě, záleželo by na síle impulsů. Věřte mi ale, že i pouhé vodítko a nylonový objek, mohou psu velice silně ublížit. Jednou se mi stalo, že se Bára rozeběhla na celou délku vodítka a na jejím konci udělala salto! Tak silný byl náraz do obojku přední stranou krku. Sama si nedokáži ten pocit, ani představit a určitě nejsem ráda, že ho musel zažít můj pes. Bohužel, kdybych tomu chtěla v tu chvíli zabránit, mohla bych leda včas vodítko pustit (a doufat, že se nikde nezasekne). Ale tím bych ohrozila jak samotného psa, tak jeho okolí. Nebo použít postroj, aby alespoň náraz nesměřoval na krk, ale v takovém případě bych ji na vodítku neudržela. Na druhou stranu bych mohla ve stejné situaci použít přiměřený impuls EVO, dostatečně silný na to, aby přerušil nežádoucí chování, ale zároveň takový, který by psu zbytečně neubližoval. Co myslíte, že je lepší?

Ostnatý obojek

Další velké zlo pejskařského světa. Občas jej vídám tak často a v tak zbytečných situacích, že se až divím, že jsem zatím vydržela bez něj. Především při nácviku obran jej velká část lidí používá pouze proto, že „to tak dělají všichni“. Psu způsobují velkou bolest zarýváním ostrých hrotů do krku. Nebo si to alespoň hodně lidí myslí. Asi vás překvapí, že spousta lidí, jenž tuto pomůcku neumí použít, nakonec zjistí, že proti tahání na vodítku zabírá pouze po krátkou dobu. Než si pes zvykne. Pak už pes v klidu a bez větších následků tahá stejně jako tahal dříve na obojku stahovacím a obojku nylonovém nebo jakémkoliv jiném. Oni se totiž běžně tyto obojky nedělají s hroty, ale naopak s tupými konci a většinou ještě opatřenými gumovými kulatými konci. Tlak v obojku je tak rozložen na méně bodů a tím působí na daných bodech silněji, je to ale pouze jen tlak v obojku. Pokud není tento tlak nepřiměřený, není v tom velký rozdíl.
Já sama jsem ostnatý obojek nikdy použít nemusela, dokáži si ale představit situaci, kdy člověk musí nějak zmáknout velkého, silného, nevychovaného psa a pak mi přijde lepší použít po přechodnou dobu „ostnáč“ než psa nezvládnout a ohrozit okolí. A nemusí v podstatě jít ani o opravdu velkého psa, on i ten střední psík dokáže vynaložit spoustu síly. Mám kamarádku, která třeba na ostnatém obojku stopoje s poměrně malým psem. Netrestá psa, když vybočí, nesnaží se ho na stopě usměrňovat použitím násilí... Jenom má prostě problém ho udržet na dlouhé šňůře, protože pes je na stopy velice motivován a táhne kupředu. Zde je to navíc umecněno tím, že při spodním vedení, kdy má pes vodítko tažené pod břichem, vyvíjí tah šíjí nikoliv hrdlem, jako při běžném vedení. Do nylonového nebo kovového objku se tak opře s větší silou. A věřte mi, opře se s vervou i do obojku ostnatého. Stačí vidět i jen fotografie této dvojice a je vám jasné, že pes silně táhne. Ne proto, že musí, ne proto, že by ho psovod neúměrně brzdil, ale proto, že chce. Je to špatné? Ano, asi by se daly stopy přeučit, ale proč, když s nimi skládají zkoušky nejvyšší a závodí na výběrových závodech a především, psa to baví? Ano, šlo by stopovat na běžném stahovacím obojku jak udává zkušební řád, ale má to cenu ( v tréninku, na soutěži musí samozřejmě dodržet zkušební řád), když by pro psovoda byla taková práce v podstatě nemožná? Proto pomůcky přeci máme, aby nám pomáhaly. A pokud je dokážeme použít smysluplně a s ohledem na našeho čtyřnohého kamaráda, proč by jsme je nepoužili? Této dvojici to v jejich společné práci jenom pomáhá.

 

Stahovací obojek

Třetím klasickým zlem – i když asi tím nejmenším – jsou obojky stahovací. Já je používám zcela běžně. Proč? Protože je vyžaduej národní i mezinárodní zkušební řád. Proto mě dost udivuje, když někde čtu, že daný výcvikář se zabývá přípravou psů na zkoušky z výkonu a při tom odmítá, aby na jeho lekcích byly použity stahovací obojky. Není to nesmyslné, když je nakonec pes mít musí? (Mimochodem vyžadovány jsou proto, že je nelze vybavit ostny či elektrikou bez toho, aby si toho rozhodčí povšiml.) nebylo by lepší, aby si pes dopředu spojil stahovací obojek s výcvikem a již při jeho nasazení se dostával do patřičné nálady? No, možná je to proto, že jtyto obojky drtivá většina lidí neumí správně použít. Pes se na nich totiž nemá škrtit a obojky se nemají stahovat – to je pouze prostý popis jejich tvaru. Stahovací obojky se zapínají na nestahování. Tak vytváří pevnou smyčku, která na rozdíl od obojků nylonových, nepruží, což velice zefektivňuje jejich použití. Vámi vynaložená síla je psem daleko více vnímána,  protože se neztratí v zapružení (záleží samozřejmě také na vodítku) a můžete ji proto použít daleko méně. Vždy, když potřebujete manipulovat s nevychovaným a silným psem, je daleko efektivnější, použít obojek stahovací, než nylonový. Bohužel jsem se už setkala s dvojicí, kdy velký, nevychovaný pes ne jen, že dával paničce dosti zabrat, ale také ohrožoval okolí, protože panička nebyla schopná ho ovládat, když bylo potřeba. Na mou radu, aby zkusili použít stahovací obojek zapnutý na nestahování, aby získala panička nad psem kontrolu a byla schopna zatím řešit krizové situace alespoň silou (než to bude možné výcvikem a výchovou), mi odpověděla, že radši škubne se psem na nylonovém obojku tak, aby udělal salto, než aby mu dala tuto pomůcku. Při tom jí ani nenapadlo, že by pes možná uvítal daleko víc pevný obojek, který by mu v nežádoucím chování spíš zamezil, než nylonový, na kterém si občas udělá salto. Proč? No protože stahovací obojek je přeci špatný!

Nylonový a kožený obojek

Zatím co o použití předchozích obojků se v kynologickém světě vedou dalekosáhlé debaty mezi jejich přívrženci a odpůrci, o tzv.nyloňácích a kožených obojcích, se dočtete a doslechnete snad jen v reklamách. Jsou to nejběžněji používané pomůcky a nikdo je moc neřeší. Ono možná není ani proč. Nemají ostny, ani elektické impulsy, takže psu nijak neubližují. Vážně? Já vídám denně případy, kdy lidé se psem na nylonovém obojku škubou jako nezřízení, neposlušného psa přiškrcují, či něco podobného.
No jistě, záleží na použití, můžete namítnout. A já namítám, a u předchozích ne? Proč se na ostnatý, elektronický či stahovací obojek kouká tolik lidí jako na velké zlo, když u nylonového a koženého můžeme psu ublížit stejně nebo i mnohem víc? Nejsou to náhodou jenom čisté předsudky?

Aby jste mně správně pochopili, nechci tu hájit nejrůznější pomůcky a chválit jejich použití v jakémkoliv případě. Chci jen, aby jste se zamysleli, zda pouze nepříjímáte určitá dogmata, aniž by jste o nich hlouběji přemýšleli. Pomůcky musíme používat všichni – v obcích, hromadné dopravě ale i v honitbách a na psích akcích se bez nich prostě neobejdeme, i kdybychom měli sebevychovanějšího a poslušnějšího psa – jsou dány zákonem. Někdo je použije i tam, kde nemusí. Většinou proto, aby ochránil sebe, svého psa i okolí, nebo aby psa něčemu naučil. Já třeba velice ráda učím psa na volno. I lidi, kteří za mnou přijdou, se snažím vést k tomu, aby svého psa zvládali spíše po dobrém, a prvním krokem bývá, že jim seberu vodítko. Přesto jsou situace, kdy vodítko použít musíme. A mě je v podstatě dost šumák, jaké vodítko je v tu chvíli použito a k jakému obojku je připnuto. Na tom nezáleží. Záleží jen na tom, jak s těmito pomůckami naložíme. Mnoho lidí například používá zvuk elektrického obojku k pozitivnímu upevňování stejně, jako jiní používají klicker. Naopak řada lidí neumí použít klicker, snaží se odměnit psa pouhým kliknutím, či ho přivolávat na zvuk klickeru, bez toho, aby použili patřičné upevnění odměnou. Přesto se většina lidí vůbec nezamyslí a řeknou, že člověk s klickerem pracuje pozitivněji  a lépe než člověk, jenž používá EVO. Spousta lidí škube se psem na nylonovém obojku a mně považují za špatnou, když použiji při výcviku stahovací obojek. Při tom je vůbec nenapadne, že mému psu je naprosto šumák (krom toho, že už je zvyklí, že na stahovacím obojku se cvičí a tedy bude veliká zábava) zda má obojek stahovací, nylonový nebo třeba ostnatý, protože ať použiji ten nebo ten, bude to pořád jen obojek na krku a výcvik bude pořád stejná sranda.

Proto prosím, nesuďte lidi jen podle toho, jaké používají pomůcky, suďte je, podle metodiky. Nesuďte jednotlivé pomůcky podle toho, jak je používají jiní, suďte je podle toho, jak je můžete použít vy. Nevrhejte se bezhlavě do použití toho či onoho, jen proto, že to tak dělají ostatní. Najděte si vlastní cestu. Ale stejně tak nic nezatracujte, dokud se nad tím nedokážete zamyslet a najít v tom možné výhody pro Vás  a Vašeho psa.

 

 

—————

Zpět


Kontakt

Výcvik psů Ozzoteam

České Budějovice


778 222 100
Pokud se mi nebudete moci dovolat, není to proto, že bych s vámi nechtěla mluvit, pouze mám doma špatný signál. Zkuste to prosím znovu nebo napište sms či email.